V první polovině září loňského roku (2011) bylo v Chrudimi otevřeno muzeum barokních soch. Sice to není úplně horká novinka, ale píšu to jako typ na mrazivý víkend. Myslím, že stojí za to si projít muzeum ne kvůli sochám, ale kvůli povedené rekonstrukci kostela od architektonické kanceláře Projektil.
Offcity jsou už tři roky, 2012 je rokem čtvrtým. Není to moc ani málo. Za námi je osmnáct přednášek z cyklu offcity architekti, respektive ne-architekti plus jedna mimořádná, taky devět tripů (čili procházek), sedm workshopů, dvě výstavy, dva festivaly, jedna panelová diskuse, pár večírků a fidorek, spousta bádání, přemýšlení, plánování, koordinování a tak podobně.
Offcity není solitér, má kamarády, s nimiž se potkává, diskutuje s nimi a spolupracuje a hlavně si jich váží – jsou to např. o. s. Terra Madoda, o. s. Město na kole, 4AM, o. s. Kruh, Urban E. T. ze slovenského Ružomberoku, Divadlo 29, Mixage, o. s. Polom a další.
Offcity sem tam jezdí na výlety mimo Pardubice, když je někdo pozve. Byli jsme hosty Pecha Kucha Night v Žilině a v Brně, byli na konferencích v Bratislavě a Ružomberoku, dvakrát na festivalu Street for Art v Praze. Těšíme se, kam vyrazíme letos. A vy se těšte na offcity 2012 a vše, co přinese.
V neposlední řadě nutno dodat, že offcity by nefungovalo bez dotací a grantů od statutárního města Pardubice, Ministerstva kultury ČR, Nadace české architektury. Děkujeme a doufáme v podporu i v dalších letech.
V pražském DOXu před pár dny skončila výstava s názvem Vetřelci a volavky, chystala jsem se na ní už poměrně dlouho, ale zvládla jsem to až na poslední chvíli. Jsem ráda, že mi neutekla. Výstava to byla sice nevelká, stojící ve stínu velkého projektu Luciferův efekt nebo prezentace finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého (mimochodem, tahle výstava v DOXu ještě pořád běží a za návštěvu bezpochyby stojí), ale dobrá byla stejně tak. Dost dobrá na to, aby se o ní, a ještě lépe o celém projektu, dozvěděli i ti, co ji minuli…
Každodenní pohled na subtilní stolek na ping-pong (obdobné zařízení najdeme už jen na kosmodromu Bajkonur). Pro milovníky této stolní hry přidávám i přesnou lokaci.
Diody z Eindhovenu + rozhovor Jan Salanský 1012
Wizzair vás tam dotáhne za pár kaček. Philips to tam zabil. Naláká vás svým industriálním zvukem. Je to úplně jinej štýlek něž zbytek Holandska. Žádný tulipány, krávy, ovce a roztomilý pole. Z letiště projíždíte skrz vznikající periférii vedle prázdných továren až do centra bez středověkého kontextu. Pár min to před lety vyřešilo. Skoro v centru je obří prázdný komplex Philips, který se pozvolna mění ve fungující strukturu, vznikají inkubátory pro podporu kreativního průmyslu, studia pro design, architekturu, umění, tanec a fotografii.
Záznam přednášky Tomáše Ctibora – středa 31. 11. 2011 od 19.00 v Divadle 29, Pardubice.
Pokračování článku »
Záznam přednášky Michala Klodnera – středa 2. 11. 2011 od 19.00 v Divadle 29, Pardubice.
Středa 30. listopadu 2011 od 19:00/ DIVADLO 29 PARDUBICE / Vstupné: 50 Kč přednáška OFFCITY NE–ARCHITEKTI / Tomáš Ctibor
Dalo by se říci, že Tomáš Ctibor je osobností z „jiného světa“, kterému mnozí z těch, co se pohybují v oblasti neziskového sektoru a kultury, nerozumí, možná ani nechtějí rozumět.
Tomáš Ctibor je developer a konzultant v oboru nemovitostí. V posledních letech pracuje pro investiční společnost MEI, kde je zodpovědný za přípravu a realizaci jejích developerských projektů. Od roku 2007 je rovněž členem ULI (Urban Land Institut) a působí též jako externí pedagog na ústavu urbanismu fakulty architektury ČVUT. V roce 2008 byl přijat za člena britské „Royal Institution of Chartered Surveyors“ (RICS) a v minulém roce získal titul FRICS (Fellow of The Royal Institution of Chartered Surveyors).
Myslím, že stojí za pozornost: Pražské Divadlo na zábradlí připravuje na 17. listopadu 2011 světovou premiéru divadelní hry o dělnické kolonii Buďánka, která leží na hranici Košíř a Smíchova.
Buďánka jsou ojedinělou architektonickou památkou, vesnicí ve městě, která dnes však už téměř zchátrala. Z nevůle a lhostejnosti úředníků, díky rozporům mezi památkáři a městskou částí Praha 5 a kvůli nevyjasněným vlastnickým právům zde stojí poslední obývaný domek.
„Prokopka“ bylo vždy pro mne nenápadným místem v centru města. Místo, kolem kterého jen tak projedete, jen tam tak existovalo. Život z něj pomalu vyprchával mizeli lidé, mizely příběhy a nakonec skoro nenápadně zmizelo celé místo. Nyní mám pocit, že zmizela část duše města, průmyslová duše, která k Pardubicím patřila. Duše, kterou ve vyspělých kulturách již dávno objevili a dokáží s ní pracovat, vznikají lofty, galerie, kanceláře. Dávno byla objevena krása průmyslových objektů. Proč to jen nešlo tady?
Teď už jen můžeme čekat, co nám developer CPI Group nabídne, luxusní čtvrť? Pro koho? Zatím jen na svých stránkách nabízí kancelářské prostory o vyjímečné kvalitě a na vizualizacích hotel….
Město už jednou vstříc nové budoucnosti vykročilo na Masarykově pláni (a to byly pozemky města) a kam kroky budoucí povedou nyní? Ale vraťme se na chvilku pár let zpět, píše se rok 2002 a já měl možnost projít branou továrny a udělat pár snímků.
Škoda jen, že domy jdou snadněji podříznout než stromy …
Loading ...