Brownfields

O Brownfields s Michaelou Dlouhou a Michalem Krejčíkem

1) Co pro vás znamená a jak vnímáte prostor/pojem Brownfields?

Je to něco tajemného, kam se nesmí, kam jsme lezli přes ploty jako kluci anebo holky za dobrodružstvím a za tajemstvím. Náš pocit z těch hnědých polí je podobný jako ve filmu Stalker od Tarkovského. Prostor je neuchopitelný a nekonečný, nevíš kde je začátek, kde sám jsi, je plný překvapení i nebezpečí. Je to labyrint, který sám rozhodne jestli ti něco odhalí nebo ne. Vždycky je možnost, že té změti industriálních koster najdeš zlatý poklad. To pro nás znamenají brownfileds.

2) Jakým způsobem vnímáte problém vylidňujících se center měst a vznik Brownfields přímo uvnitř centra?

Je to vážné téma, naše odpověď bude taky taková. Z takové proměny jsme samozřejmě všichni paf, protože mizí něco, na co jsme byli zvyklí po staletí a najednou je všechno úplně jinak. Žijeme ve společnosti, která se řídí především ekonomickými principy. Myslet si že dokážeme porazit obchodní centra je boj s větrnými mlýny s růžovými brýlemi na nose. Myslíme si, že současnost je přechodová doba a že prázdná místa se zase zaplní, ale třeba něčím jiným a jinak, než ve středověkém městě, který stále považujeme za ideál, a který stejně aplikujeme jen na historická centra.

3) Co podle vás zapřičiňuje vznik Brownfields?

Průmysloví magnáti se odstěhovali do Číny.

4) Jaký je váš pohled na význam veřejného prostoru?

Jak všichni vnímáme, je pro nás dnes snazší používat veřejný prostor spíš ten virtuální než fyzický. Kdo z nás zažil nějakou diskuzi na náměstí? Na blogu – snadno. Náměstí dnes používáme jako místo pro velikonoční trhy, přesto nějak tušíme, že je stále potřebujeme a je nebezpečné je opomíjet. Veřejný prostor nás drží v kontaktu s venkovní realitou.

5) Změnil se váš pohled na veřejný prostor po zkušenostech ze zahraničí?

Ano. Právě v Holandsku jsme si mohli všimnout, že vztah k veřejnému prostoru je mnohem uvolněnější, živější a spontánnější. Skoro jako by se o veřejném prostoru ani nemluvilo, ale stále se v něm něco děje, protože nikdo tolik neřeší, jestli je to to jediné správné. Tato holandská relaxovanost by se nám tu trochu hodila.

6) Myslíte si, že je možné, aby v Čechách proběhla řada úspěšných rekonverzí Brownfields?

Je to možné, záleží, kdo se k tomu dostane. Menší šance že se stane nějaký průšvih, je když se areály rozdrobí na spoustu subjektů, než když je popadne jeden centrální mozek. Například se nám moc líbí, co se stalo s mamutem elektrických podniků na Vltavské v Praze. Pravděpodobně při rozhodnutí pronajmout moloch po kouskách byl ekonomický záměr prvořadý, ale přesto se vytvořilo něco unikátního co může fungovat úplně jinak než se předpokládalo a najednou se ze spícího dinosaura stalo zase něco velice živého a pohyblivého.

ZPĚT NA VÝPIS ČLÁNKŮ

PŘIPOJTE SE K NÁM