Do Zlína jezdím pravidelně už druhým rokem. To město má pro mě specifické industriální kouzlo. Jeho funkcionalistická architektura taktéž … Skoro vždycky mě nějakým detailem, prvkem, zážitkem, geniem loci překvapí … Tentokrát to byl automat na mléko, do kterého vhodíte mince a vypadne vám lahev, tu přemístíte z místa na jiné místo tohoto stroje, vhodíte další mince … a do sklenice vám automat načepuje čerstvé mléko … Asi přímo od krávy … která nepochybně sedí uvnitř …

… A jako bonus ke zlínskému mléčnému zážitku zcela pravdivá výpověď: NEVĚŘTE VÁNOCŮM.

… tak se tak stalo, že pár dní po přednášce Cuboid architektů v Krajské knihovně v Pardubicích se mi poštěstilo si udělat menší výlet do Prahy, ba co víc … v jednom určitém čase procházet přes Karlovo náměstí … a tak se také stalo, že jsme neodolali nutkání a vešli do budovy ČVUT, o které nám páni architekti před pár dny povídali … a stalo se, že pověst nelhala! … vrátnice holt žijí své vlastní životy … a tak už to není ten čistý jasný prostor, jak páni architekti zamýšleli … ale přesto má své kouzlo a kouzelného pana vratného, který hodné lidi vpustí tam, kam mohou jen vyvolení studenti Českého vysokého učení technického …

V rámci dušičkového putování po hrobech jsem cestou do Brna celkem náhodou v Doubravníku navštívil hrob Viléma z Pernštejna, dobrodince města Pardubic a strůjce jeho jeho goticko-renesančního lesku, kdy se po Čechách ujalo úsloví: „Skví se jako Pardubice.“

(Celý příspěvek…)

Léto nemusí pro kulturu znamenat okurkovou sezónu. Přesvědčte se sami, mám pro vás jeden takový malý kulturní tip na výlet …

Brno není daleko, cestování vlakem je příjemné (až na vyjímky), tak proč nevyrazit zrovinka do zmiňované moravské metropole. Proč? V ulicích Brna se totiž můžete už od konce května kochat sochami patnácti autorů z Česka, Slovenska, Polska a Německa … a pokud si určíte za cíl všechny sochy obejít, řádně si je prohlédnout a případně zdokumentovat, máte z toho velmi příjemný celodenní kulturní výlet (i s přestávkou na zmzlinu a na kávu … tu si doporučuji dát v malé kavárničce Minor na Úvoze).

Součástí přehlídky je zároveň řada doprovodných akcí a také projekt Kontejnery umění, který pořádá občasné sdružení Uff!Art a který je určen vybraným autorům do 30 let. Inu, zkrátka výlet do Brna doporučuji, čas ještě máte. Přehlídka končí až 31. srpna 2009.

Více informací na stránkách organizátora – Domu umění.

… a na závěr důkaz místo slibů (že nepovídám o něčem, co jsem pouze kdesi vyčetla a nikdy neviděla) … pár fotografií z krásného prvosrpnového kulturního výletu:

V naší matičce Praze v těchto dnech probíhá akce, která by neměla ujít vaší pozornosti. Od středy 20. května až do neděle 24. května 2009 zde na Praze 11 probíhá festival umění ve veřejném prostoru Street for Art, který pořádá Zahrada KC. Součástí festivalu je řada akcí: divadlo, city golf, velkoplošné projekce, graffiti jam, komentované prohlídky po Jižním Městě, koncerty, workshopy a mnoho dalšího.

Nejviditelnějším středobodem festivalu je ale zřejmě olbřímí bublina umístěná v centrálním parku na Opatově – tzv. Kitchen Moument – dílo německé umělecké skupiny Raumlabor. 

A teď trochu mé osobní reflexe …

(Celý příspěvek…)

Když jsem odjížděl z Kunětické hory, musel jsem se na křižovatce se silnicí na Němčice zastavit. Pohled který se naskytnul byl přímo okouzlující. Opuštěné a ponuré indiánské teepee kde si dáte v létě klobásu a pívo a poslechnete si tvrdou muziku, na obzoru Opatovická elektrárna a mezi tím nouzové bydlení v satelitu – inu – myslí to s náma dobře ti urbanisti? Je to kontextuální k Danově článku – nechtěl jsem to ale dávat do komentáře.

Jednou z výhod toho, když člověk přesídlí z Prahy do jiného města – například do Pardubic – je ta věc, že do našeho zmiňovaného hlavního města může jezdit (na rozdíl od v Praze trvale žijících) na výlety … A podle toho se řídím i já … a město stověžaté, mé téměř rodné, si při svých návštěvách užívám víc než dřív …

Včerejšek měl obzvláštní kouzlo, zas po čase jsem se sama procházela nočním centrem Prahy … dýchala atmosféru … a najednou mě pohtilo to zvláštní noční světlo, které se line z různých možných míst, svítidel, vitrín nebo vozidel … noc pak přetváří na nenoc i neden … zvláštní, působivé … každé ze zdrojů světla má něco do sebe … nikdy jsem to nevnímala tak, jak včera …

Vzala jsem alespoň svůj mobilní aparát a dokumentovala své noční pocity ze světla …

Tak se mi konečně podařilo navštívit město OSTRAVA!!! Tři vykřičníky v této větě i v nadpisu jsou nadmíru důležité, jistě totiž všichni víte, že Ostrava získala před nedávnem své nové logo, diskutované, lehce kontroverzní, ale zároveň při nejmenším vtipné a o několik řádů kvalitnější, než si zvolila jiná města naší české kotliny. Ale o tom si můžete přečíst jinde … například zde. Já mám na jazyku jinou věc 

Ostrava má bezesporu své genius loci – takové industriální, chvílemi mrazivé (a nejde jen o to, že je právě zima a všude okolo až překvapivě mnoho sněhu , ale tou svou industrialitou a mrazivostí je Ostrava zároveň tak nějak přítulná a nežná. Ovšem – jsou to jen pocity z mého prvního blízkého setkání s tímto městem …

Asi nejvíc mě uchvátilo hlavní vlakové nádraží. Zcela jiná dimenze, prostor i čas … Snad spíš moderní letiště uprostřed sibiřských plání ?! … Nádhera 

… a zde několik mých foto-mobilních postřehů … (omluvte tedy sníženou kvalitu obrazu):

… A tak jsem si o ostravském nádraží něco málo zjistila …

(Celý příspěvek…)

nemůžu jinak, než se s Vámi podělit o krťoučkém zastavení, které jsem měl tuto sobotu při cestě z hor. nejednou jsem projížděl od Hradce Králového směrem k Jaroměři a ze silnice již z dálky mne přitahoval zajímavý dům. možná už to byl nějaký ten rok co jsem si sliboval, že se tam jednou zastavím. a právě tuto sobotu se tak stalo.

(Celý příspěvek…)

(Celý příspěvek…)