i dětská hřiště zřejmě podléhají zákonům EU a ne jen jim …

(Celý příspěvek…)

díky přestěhování jsem změnil i trasu, kudy svého bílého oře vodím a musím překonat i Labe … a co jednoho krásného podzimního rána nevidím!!

Pokud má někdo zájem, dejte vědět.

Hnízdo čápa Kvida (přiletěl 31. 3. 2009) Na Vrtálně v Pardubicích a hnízdo dětí (20. 4. 2009) v lesíku za Trnovou.

… přidávám pár obrázků z Bělobranského náměstí, po našem z Bílého, kde došlo v polovině sedmdesátých let ke střetu původní zástavby historického centra města s tehdejší moderní bytovou zástavbou. Z osobních důvodů se k její hodnotám nebudu vyjadřovat. Spíše mne trápí další geniální nápad radnice (?) – parkování na tomto náměstí. Parkovací místa uprostřed placu – nu dobrá, ale podélné stání je trochu moc. Předpokládám, že průjezd aut v obou směrech vyžaduje určitou šíři vozovky plus bezpečnostní prostor. Důsledky stávajícího řešení jsou myslím přímo tragické (či komické?). Viz. foto. Kousek dál za mostem je parkovacích a zpoplatněných míst dost. Nebudu tady ani rozvádět myšlenku jiného vhodného využití centrálního prostoru náměstí se sochou, pumpou a zelení.

A přidávám i zde dosud nepublikovanou plastiku s vyobrazením Bílé brány. Pamatuji si, jak v době své instalace vzbudila mezi „domorodci“ velkou diskusi. Ani nevím, kdo je autorem.

… jaro, to jako by z programu zcela vypadlo … restauratéři na Pernštýnském náměstí se předhání, kdo dřív a lépe postaví před svým gurmánským královstvím zahrádku s více či méně pohodlnými sesílkami a stolky pro své zákaznictvo … ač jde často o objektivně poměrně nevzhledné variace, své kouzlo letní restaurační zahrádky jistě mají … u mě však bezkonkurenčně vyhrávají zahrádky organické, přirozené, řekla bych typu francouzského – a totiž takové, které spočívají jen v předsunutí stolku a židliček před vchod … viz. oblíbená offcity kavárna U čtyř prstů či vinárna Petite France. Žádné prapodivné konstrukce, to je ono!

• tuhle v jednom paneláku nejel výtah – šel jsem po schodech – a tu –
• kolik invence – kolik tvůrčích přístupů – kolik materiálů – kolik tvarů – kolik řemeslné zručnosti –
• ukazatele služeb úklidových čet na chodbách – (znaj to někde ve světě? asi ne ? česká specialita!)
• míří na tě ručička – ukliď! – uklidil jsi – přetoč! –
• odteď chodím po schodech – a sbírám je – teď jsem měl bohužel jen mobil -sorry kvalita

OFFCITY – projekt (nejen) o umění ve veřejném prostoru

Žijeme ve městě, které je v mnohém jako ty ostatní. Brzo ráno jeho život začíná pohybem zásobovacích aut, někteří po flámu se plouží ulicemi k domovu. Ještě než zhasnou lampy, do čerstvého vzduchu vyrážejí lidé na kolech, aby stihli začátek ranní směny. A po sedmé vypukne vřava – auto na autě, školáci sem a rodiče tam. Obchody otvírají, v kavárnách se schází první šťastlivci. Před polednem toho mají už všichni dost – v práci i ve škole. Oběd je alespoň trochu společenská a relaxační záležitost – dvojice trojice se plouží kolem tabulí s nabídkou denních jídel, jiní spěchají do jídelen, kde je vše jednodušší. Odpoledne se vyhrnou děti, některé mají program, jiné se loudají domů nebo jsou unášeny automobily svých rodičů. Nikdo vlastně moc neví, jak všichni tráví celý večer. Určitě bychom slyšeli slovo televize nebo počítač, úkoly, vaření, sport … Spát jde každý jinak – někdo s vidinou brzkého stávání, jiný až skončí hlavní program v telce, další až zemdlí na gauči. Ulice se vyprazdňují, začíná nevýrazný noční život, který končí po půlnoci a jen výjimečně déle, ale to už jsme zase na začátku …

To vše se odehrává v kulisách města. V křehkých schránkách panelových domů, ve staré zástavbě, kde každý dům je svůj, v novokrásných domečcích na periferii. Na špatně vymyšlených tepnách, kde se řidičům zrychluje tep, v ulicích, kde se dá jít poslepu, protože tudy chodím den co den, a prostě všude.

A během toho se tu a tam stávají drobné zázračné příběhy, vesmírné úkazy, poezie všednodennosti. To proto, že lidé žijí tak blízko sebe …

(Celý příspěvek…)