Diody z Eindhovenu

Wizzair vás tam dotáhne za pár kaček. Philips to tam zabil. Naláká vás svým industriálním zvukem. Je to úplně jinej štýlek něž zbytek Holandska. Žádný tulipány, krávy, ovce a roztomilý pole. Z letiště projíždíte skrz vznikající periférii vedle prázdných továren až do centra bez středověkého kontextu. Pár min to před lety vyřešilo. Skoro v centru je obří prázdný komplex Philips, který se pozvolna mění ve fungující strukturu, vznikají inkubátory pro podporu kreativního průmyslu, studia pro design, architekturu, umění, tanec a fotografii.

rozhovor Janem Saanským 1012

1) Jakou školu studuješ v Čechách?

Studuji Technickou univerzitu v Liberci na Fakultě architektury obor Environmental Design pod vedením profesora Bořka Šípka.

2) Jaká byla Tvoje motivace odjet do zahraničí ?

Motivací bylo pro mě asi moje okolí a vlastní iniciativa. Zjišťuji, že každý kdo se vrátí po nějaké době ze zahraničí, tak dostane nový pohled na věc a to konkrétně v designu je hodně důležité. O E­indhovenu jsem před tím hodně slyšel, konkrétně o Eindhoven Design Academy, která je vyhlášená jejich přístupem k designu a v podstatě je s naším oborem v Liberci dost podobná. Takže to zase taková náhoda nebyla. Hledal jsem studia jejichž produkty budou vycházet z eindhovenské školy. Spousta absolventů si tu hned po dokončení školy otevírá svoje studia a začne produkovat.

3) Jakým způsobem se může mladý český designér dostat do studia JSPR v Eindhovenu?

Půl roku před zahájení mé praxe jsem obeslal asi 10 mailů různým společnostem se svým portfoliem. Některé odpověděli po­zitivně, ale že momentálně nemají zájem, některé vůbec. Ze studia JSPR se mi neozvali, a jelikož jsem se tam chtěl opravdu dostat, tak jsem jim poslal mail znovu, zda by se mohli k mému dotazu vyjádřit. Brzy mi přišla odpověď s omluvou, že na můj mail zapomněli, a jestli bych jim mohl poslat 5 svých nejlepších prací s motivačním dopisem, proč zrovna oni, co bych se chtěl naučit atd… Jelikož se mi opět neozvali a mě tlačil čas, tak jsem jim volal. Řekli mi, že na to neměli čas, ale brzy to proberou a dají mi vědět. Komunikace tedy trvala asi 4 měsíce. Vyměnili jsme si dalších pár mailů a poté mě pozvali na pohovor, který byl na začátku záři 2011.

4) Jak probíhala příprava portfolia a pohovor ?

Každou věc, kterou jsem měl bylo potřeba řádně zpracovat. Nafotit, přeložit koncepty do angličtiny, vložit na svůj web a připravit grafiku na tisk. Snažím se to dělat průběžně, protože pak člověk neví čím začít dřív. Udělat si web a tisknout každou věc je asi nejlepší cesta jak se prezentovat. Po­hovor jsem měl 5. září a jelikož to jsou mladý kluci, tak to bylo uvolněný. Povídali jsme si o tom co dělám a naopak co dělají oni. Jak probíhá jejich pracovní den a co bych měl asi tak dělat. Probrali jsme moje portfolio s grafikou a taky s produkty. Jak školní práce, tak i práce mimo. Po té mi ukázali workshop, jejich veškerou techniku s kterou pracují, no a na závěr se mě zeptali kdy mohu nastoupit. Byl jsem překvapený, jak pohovor proběhl hladce a potěšen že mě přijali. Do studia jsem nastoupil na konci Září 2011.

5) Můžeš nám nějak přiblížit projekty, kterými jsi se prezentoval a nakonec uspěl?

Myslím, že zapůsobil celkový dojem jak z portfolia taky i z pohovoru. A taky asi to, že měli hrozně práce a potřebovali levnou pracovní sílu. Nicméně jsme se hodně bavili o školních projektech jako například Židle pro premiéra, kde jsme řešil celý zasedací systém jak pro ministry, tak i pro samotného premiéra, který byl posledním a nejdůležitějším článkem týmu. Také o vázách Pet, kde jsem vzal obyčejnou petlahev a přeměnil jí lehkou deformací a změnou barvy z obyčejné lahve na vodu, kterou po vypití vyhodíte do koše, na něco si můžete dát doprostřed stolu a nebude to vypadat jako odpad. Je to taková hranice mezi produktem a odpadem. U projektu Mutuum se inspiruji člověkem jako primárním estetickým objektem. K jeho dokonalosti a originálnímu designu ho vypracovala příroda přirozenou cestou. Pracoval jsem s člověkem, konkrétně s ženským tělem. Tento netradiční servis v člověku dokáže vyvolat pocity nebo mu dokonce může zpříjemnit okamžik. Jednotlivé produkty jsou vytvořeny tak, že kopírují části ženského těla. Člověk může vnímat kontakt s produktem a dokonalou elegancí ženských křivek. To jsou asi věci u kterých jsme se nejvíce zastavili. Zbytek můžete najít na mém webu.

6) Jaké je pracovní prostředí ve studiu?

Ve studiu jsme 4. Dva vedou produkci a provoz studia, jeden dělá tu hrubější práci a pak já. Všichni se ale v podstatě na všem podílejí. Co je potřeba tady udělá jeden a co tam, udělá zas druhý je to taková kolektivní práce. Vyrábí převážně nábytek, jak už designů vlastních, tak práce jiných designérů. Náplní studia je i distribuce produktů do celého světa. Velkou část provozu se soustředíme na import polotovarů a export finálního produktu. Momentálně připravujeme interiér do dvoupatrového obchodu Dolce & Gabbana v Amsterdamu, kde bylo zadáním vyřešit prostory na oblečení včetně regálů a místo pro nové kolekce. Zde se postupovalo komplexním řešením obou pater. Propojili jsme všechny prvky včetně osvětlení a reproduktorů velkou kovovou konstrukcí, která povede pod stropem a bude se různě kroutit po celém obvodu obou pater. Dávalo se velký důraz na celkové propojení obchodu a velký důraz byl kladen také na prezentaci návrhu. Od detailního modelu po vizualizace posledního šroubku.

7) Na jakých projektech jsi v kanceláři pracoval?

První měsíc jsme připravovali nový showroom studia. To byla každodenní nepřetržitá práce v ateliéru, kde jsme stavěli železnou konstrukci, která dělí workshop a showroom. Zároveň jsme finalizovali produkty co znamenalo broušení, tmelení, lakování, sváření a další manuální práce. V ateliéru jsme byli každý den tak 14 hodin. Teď většinu času trávím na dílně, kde připravuji polotovary na další produkci. Také se podílím na sprejování nábytku, zábavném broušení, tmelení a zase broušení. No na všem co je potřeba udělat. Připravoval jsme grafiku na potisk stolu a samozřejmě vařím kafe. Momentálně připravuji formu na konferenční stůl, který budeme vyrábět z plastu. Pracuji také na svém projektu, kde jsme ve fázi konceptu a prvních skic, ale bude se jedna o židli na koncentraci svojí vlastní práce. Jsem nadšený, že se dovídám spoustu nových věcí v oblasti produkce. Také si vyzkouším nové techniky a možnosti výroby. Líbí se mi jejich profesionální přístup a pracovní plány, kterých se drží a které fungují.

9) Je nutné hovořit holandsky? Nebo stačí komunikovat v angličtině?

Určitě jo holandština výhodou, hlavně když chcete najít nějakou další práci nebo brigádu. Ale anglicky to umí opravdu každý, takže to problém není. Občas ale narazím na situaci, že když se řeší nějaký problém, tak se stává, že „šéfové“ začnou mluvit holandsky a já jsme tedy mimo hru. 

10) Jaká je situace v designu v Holadsku oproti České republice? 

Řekl bych, že tady design doslova frčí. Vidím to na každém rohu. Lidé se tady nebojí investovat jak do produktů, tak i do realizací interiérů. I město investuje do malých městských zásahů, které do prostředí industriálního města skvěle zapadají. Dost možná je to i proto, že jejich životní úroveň je někde jinde. To se u nás, podle mého názoru začíná teprve rozjíždět. Brzy přijde doba, kdy bude normální mít doma originální kusy nábytku a přijdeme do obchodu, jehož interiér nás pohltí víc než samotné obleční. Je to jen otázka času a samozřejmě peněz.

11) Popiš nám průběh Design wekku?

Z design weeku jsme byl naprosto unešený. Probíhalo to tak, že všechna studia měla po dobu jednoho týdne otevřené dveře pro veřejnost spolu s dalšími místy kde vystavovali jedinci nebo i firmy podobně jak na designbloku. Nejvíce jsme byl překvapený z graduation show, což byla ukázka prací studentů místní Design Academy.

www.ddw.nl

12) Čím to je, že ve městě probíhá o 100% více akcí než např v Liberci?

Je to určitě také hodně o penězích. A město se nebojí investovat, protože ví že se jim to vrátí, když to udělají dobře.

ZPĚT NA VÝPIS ČLÁNKŮ

PŘIPOJTE SE K NÁM