Dvojdomky part 2
Hezký a kvalitní neorenesanční přízemní dvojdomek v Dašické ulici (naproti gymnásiu) je dosud poměrně zachovalý (minimálně je poznat že je to dvojdomek). Je nicméně hezkým příkladem toho jak každá, i když zde ještě poměrně citlivá, obnova fasády vede k narušení a zkomolení architektonického členění průčelí.
To následně vede ke zrtátě architektonického výrazu.
Omítky pravého domku byly někdy v 80. letech 20. století opraveny jemným břízolitem. I když bylo zachováno základní arch. členění přízemí – sokl, volutová římsa, nárožní bosáž, pilíře rizalitu, bylo nenvrátně ztaceno jemnější členění – profilace podokeních a nadokenních říms, patek a hlavic pilířů. Zcela za své vzalo členění krásného volutového štítu, ze kterého zbyl plochý nelogicky tvarovaný patvar.
Za zmínku také stojí zcela rozdílné působení střešní krytiny. Měkký a jemně probarvený povrch střechy z bobrovek proti tvrdému, humpoláckému rastru střechy z vekoformátových betonových vlnovek odporné vínové barvy. O ztrátě roztomilého dřevěného vikýřku nemluvě. Totéž platí o složitěji profilované hlavici starého cihlového komína ve srovnání s tupou betovou deskou a trubkou vyvložkovaného nového komína.
V neposlední řadě nutno zmínit idiotský rastr nového plotu ve kontrastující s lehkou drátěnou konstrukcí nechávjící vyniknout archytektuře včetně soklu a opticky spojující soukromou zahradu s veřejným prostorem ulice.
Inu pokrok…
Na druhou stranu to mohlo dopadout hůř – fasáda je v hmotě zachována, naštěstí tu nejsou plastová okna a je to pořád dvojdomek…
Zpět na výpis článků
