Video záznam bude brzy následovat.

Rozhovor s Martinou Overstreet o perifériích

Jaký je Váš vztah k periférii?

Kladný. Žila jsem v centrech i periferiích několika českých a amerických měst a ve všech případech – i když třeba centrum Prahy a LA se od sebe teda hodně liší – jsem byla spokojená. Nemusím žít za každou cenu v centru. Je to drahý, je tam hroznej vzduch a nesdílím takovej ten maloměšťáckej názor, že bydlení v centru zvyšuje můj sociální status, že je to něco, čeho je potřeba dosáhnout. Myslím, že svůj vztah k periférii jsem dostatečně objasnila v tématu Sídliště celostátního školního časopisu RedWay, jehož jsem šéfredaktorkou. (http://www.redwaymag.cz/)

Myslíte si, že graffity jsou záležitostí periférie?

Ne. Graffiti (naučte se to psát, pouze takto je to správně:) patří do celého města. Za všechny příklady jmenuju jen jeden – piece v proluce na Národní Třídě z roku 2008 od Blu. V městech, kde je metro, většinou platí pravidlo, že pomalovaná souprava nesmí vyjet na trať. Já bych zavedla pravidlo – speciálně u starých ruských souprav pražského metra – že nepomalovaná souprava na trať vyjet nesmí. Ale možná, že by pak právě proto zůstaly všechny čisté.

Co si myslíte o vylidňování center měst a vzniku periferie přímo uvnitř města?

Zažila jsem to v LA a myslím, že to čeká i Prahu. Města duchů, kde je graffiti často jediným organickým prvkem, jedinou stopou po lidské přítomnosti. Nemyslím si o tom nic moc, nejsem sociolog a nevim, jaký dopad má „nepřátelství“ architektury a dopravního systému na jedince. V LA se bydlí jinde a do centra se jezdi jenom do práce. Neznám tam nikoho, komu by to vadilo. Všichni to berou jako danou věc a hotovo.

Může být periférie ideálním místem pro vznik subkultur?

Tak to vždycky bylo a tak tomu i bude. Trendy věcičky a cool lidičky a všechno tohle nevzniká v klubech na hlavní třídě, kde je vstupný vyšší než týdenní plat. Tam už se jenom vytěžuje, zpeněžuje a vyklešťuje to, co vzniklo někde v tmavým sklepě nebo garáži daleko odsud, na periférii, kam by žádnej vystajlovanej parchant dobrovolně ani nepáchnul.

Jak vnímáte úroveň veřejného prostoru v českých městech?

Nevim, v jakym smyslu a ve vztahu k čemu. Jestli ve smyslu graffiti a různýho guerrila artu, tak je potřeba říct ve vztahu k jakým zemím, městům, nebo tak. Tohle je moc obecný. Asi to tady není jako v Berlíně, na druhou stranu lepší než v Curychu nebo libovolným městě americkýho středozápadu. Nebo co… :)

Středa 16. května 2012 od 18:00/ chráněná kavárna VÝMĚNÍK PARDUBICE / Vstup volný

přednáška OFFCITY MEMO / Počátky Polabin

Při prvním setkání na „polabinské“ téma nás bude zajímat úplný počátek úvah o zástavbě na pravém břehu Labe, která si ještě hledala své jméno. Podíváme se, jak se volná krajina se starými meandry Labe, s loukami a poli začala postupně měnit v nejrozsáhlejší pardubické sídliště.

Úvodní přednáškou chceme vyvolat zájem pamětníků, aby přišli se svými vzpomínkami, dobovými dokumenty a fotografiemi a podpořili tak nový projekt Offcity Memo.

Offcity Memo je nová dramaturgická linka projektu offcity. Jejím cílem je oživovat paměť míst, podporovat sběr hmotných i nehmotných vzpomínek a obohacovat tak dlouhodobě vytvářenou subjektivní mapu Pardubic.

Vstup volný

Pořádá o. s. Terra Madoda ve spolupráci s chráněnou kavárnou Výměník v rámci projektu OFFCITY 2012. Tento projekt je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Nadace české architektury.

Rozhovor s Akou 47 o perifériích

Jaký je Tvůj pohled na současný stav veřejného prostoru?

V Liberci to je průser, místo komunitním a odpočinkovejm zónám dává město přednost zisku z komerčních ploch, takže místo parku tady máme tři zadky neobsazenejch obchoďáků. Veřejný prostor tudíž nemá funkci, jakou by měl mít a díky tomu se společenský podvědomí pomalu, ale jistě vytrácí.

Jak vnímáš práci s veřejným prostorem?

Já osobně tuhle snahu zanechala už dávno, ale třeba Jitka Mrázková s Ivou Vykypělovou zatáhly sochy do libereckejch ulic a ačkoliv šlo o masivní objekty, během několika dní byly zničený. Když vidim snahu o zkulturnění nějakýho prostředí mívám sklíčenej pocit. Fandim tomu, ale zároveň mám dojem, že o to není zájem a většině tyhle aktivity připadaj zbytečný.

Myslíš že grafity jsou záležitost periférie?

Jasně a děje se to protože je periferie v drtivý většině prostě hnusná. Bejvaj to industriální neutěšený oblasti nebo jenom nějaký zbytkový domy, prostě šedivost. Mně se líbí takovej ten výtrisk svobodný vůle jít ven s barvou a zkrášlit to tam na základě tvýho svobodnýho rozhodnutí, označit si svoje teritorium. A proč ne, billboardy s reklamou na prašivej konzum napáchaj větší zlo.

Média a grafity

V naší společnosti jsou obecně protěžovaný právní normy, který dává dokupy zkostnatělej právní aparát. Ale pak jsou i tzv. morální normy – vlastní pravidla, který když nekolidujou s tvym smyslem pro čest, spravedlnost a zodpovědnost můžou fungovat daleko líp. Třeba grafity jako periferní záležitost – ty nejhnusnější místa se můžou přetvořit do nějaký vize čili bonbičky, vizuální pecky, která zlidští hnusnej beton, ale za takovouhle akci můžeš vyfásnout flastr. Proti tomu jsou komerční plochy, který sice pracujou s městkym prostorem podobně, ale timhle korejtkem protejkaj slušný prachy, takže legálnost je zaručená. To jak sebou nechá společnost ochotně manipulovat, co zatracuje a přijímá a neobtěžuje se vytvořit si svůj názor, krásně odhaluje její (ne)vyzrálost.

Myslíš že je něco, co by mohlo zlepšit periférii? Nebo prostě byla, je a bude…

To je součást města, která tam patří, ale dá se s ní určitě pracovat jinak.

Pociťuješ nějak vylidňování center? To že se periférie prorůstá do centra?

Celou společnost vnímám momentálně na periférii, tady moc neexistuje komunitní život. Médiím se povedlo separovat lidi a vybudovat v nich nedůvěru. Popularita sociálních sítí je jasnej důsledek toho, že lidi mají chuť něco sdílet, být v kontaktu. Televize je normální nástroj šikany obyvatel, produkuje strach, protože když se bojíš, seš snáz ovladatelnej. Všechno to uměle vybudovaný násilí, nemoci z jídla, rozklad sociálních jistot.. Důsledek toho je, že lidi zalejzaj do svých nor a my prostě žijeme v sociální periférii i v centru.

Ale nadruhou stranu v současným centru se necítíš dobře?

Současný centrum Liberce nepovažuju za centrum, je to jenom nákupní středisko, navíc se špatnou a nevkusnou architekturou.

Mylsim že spousta skvělejch věcí může fungovat ne periférii. Můžeš tam žít skvělej život, se skvělejma lidma.

Máš pravdu, neutěšenost může bejt živná půda pro subkultury a radikálnější sebeprojevení. Není to dokonalý srovnání, ale vem si jaký projekty vzešly z Ostravy – Schwarzprior, I love 69 popgejů nebo Like she – to jsou skvěle vyprofilovaný progresivní kapely.

Satelitní městečka

No to je vrchol, o tom se snad ani nedá vážně mluvit. Ty lidi nemaj žádný estetický vnímání a stavěj si hovadiny, který nejsou ani praktický, není tam žádná dopravní obslužnost, obchody, školky, služby. Podle mě je to zhovadilost největšího kalibru, přežitek jakéhosi pokusu o separaci bohatejch lidí, snad se snažili vystavět si svoje teritoria? Klidně bych jim to ještě oplotila a zalila betonem, ať maj soukromí.

Sociální bydlení

Já nemám nic proti squaterství, naopak. Jestli se někdo nehodlá zapojit do systému, ať si klidně obsadí schátralej dům, no proč ne? Squating je opět o svobodný vůli. Když se o dům nikdo nestará, proč by tam nemohl bydlet někdo, kdo nemá střechu nad hlavou a udržovat stavbu v přijatelnym stavu? Milada byla krásnej barák, kterej teď spadne jenom proto, že se dodržuje zkostnatělý právo a přestává se uvažovat hlavou.

Vjing

Vjing je moje lásenka, i když ted mám trochu tvůrčí krizi. Dřív jsem pracovala s reálným videem, ale postupnou prací jsem došla k jeho transformaci směr abstrakce. V tvůrčím procesu působim jako element, kterej do toho vlejvá život a nějakou moji nastavenou estetiku, ale je tam veliký procento náhody. Při tvorbě instalací vycházím z něčeho co už mi v hlavě leží dlouho, něčeho co jsem si všimla, že se děje kolem mě. Ten Vjing je dobrej v tom, že je intuitivní, může to bejt nečistý, nesanžim se natlačit do nějaký perfektní formy. Naprostá senzace je, že mám VJing jako magisterskej projekt, to je jak ze sna.

Co Tě motivuje pro vedení Galerie 3X3, kurátorství, pořádání akcí ?

To je jednoduchý. Existuje určitá oblast v umění, kde jsou lidi který to tak strašně baví, že to prostě dělaj z lásky a protože musej, neuměj si bez toho představit život. Hnací motor je komunikace s mladejma nadšencema, který do toho jdou na plný koule. Mám radost, když pozvu někoho, koho si vážim a můžu s ním strávit celej den, je to zábava. Pro mě je senzace, že můžu bejt takový médium pro zprostředkování výstav. Je skvělý realizovat věci, nad kterými uvažuju. Neumim si představit, že bych existovala bez kreativních aktivit.

Portfolio Aka 47  http://portfolio47.blogspot.com/

Galerie  3X3   http://gallery3x3.ic.cz/

Středa 11. dubna 2012 od 19:00/ DIVADLO 29 PARDUBICE / Vstupné: 50 Kč

přednáška OFFCITY ARCHITEKTI / Ida Čapounová a Jakub Chuchlík

Periferie je to, co není ve středu zájmu. Soustředíme-li se na periferii, na okraji našeho zájmu se ocitne střed. Situace mladé, excentrické a náhodně těhotné periferie není jednoduchá. Otázkou je, zda ji více pomůžeme choulostivou péčí o ni nebo soustavným zájmem o její nejbližší rodinu: centrum a okolní krajinu.

MgA. Ida Čapounová (nar. 1983, Jablonec nad Nisou) je architektka, polovina architektonické dílny IUCH. Během studia na VŠUP u prof. Petra Keila (2004–2010) absolvovala studijní stáže u Petra Hájka a Jana Šépky na ČVUT (2007), prof. Ivana Kroupy na VŠUP (2007) a na Královské akademii v Kodani (2008). Po ukončení studia spolupracovala s kanceláří Pavel Hnilička architekti, kde se podílela na tvorbě územních plánů malých obcí. Je členkou skupiny re:.

MgA. Jakub Chuchlík (nar. 1983, Jablonec nad Nisou) je architekt, polovina architektonické dílny IUCH. Během studia na VŠUP u prof. Petra Keila (2003–2009) absolvoval studijní stáže u prof. Evy Jiřičné a doc. Radka Kolaříka na VŠUP (2004–2005), prof. Wiela Aretse na UDK v Berlíně (2006–2007) a pracovní stáž v dánské kanceláři BIG v Kodani (2008). Po ukončení studia pracoval v kanceláři Chalupa architekti (2009–2011), kde se mimo jiné podílel na vítězném soutěžním návrhu české ambasády ve Washingtonu, D.C. v USA.

Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu OFFCITY 2012. Tento projekt je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Nadace české architektury.

Vstupné: 50 Kč