Přednáškový cyklus offcity architekti (respektive ne-architekti) je nedílnou součástí dlouhodobého projektu offcity, projektu, který zkoumá různé pohledy na město a veřejnosti se snaží tyto poznatky zprostředkovat. Přednášejícími zmiňovaného cyklu byli v minulých letech jak nepardubičtí architekti, kteří prostřednictvím některého ze svých projektů vstoupili do Pardubic, tak architekti a architektonické týmy, jejichž práce se soustředí na vytváření nových městských prostorů, nebo pak v loňském roce „ne-architekti“ čili na osobnosti, které s architekty spolupracují a k tématu architektury a veřejného prostoru mají co říci. V roce 2012 bude společným jmenovatelem všech přednášek téma městských periferií.

Zahrádkové osady, především pak pražské, představují v současnosti kontroverzní prvek městského prostoru. Díky své poloze uvnitř města se často ocitají pod velkým tlakem, který je vytlačuje z mapy. Petr Gibas a Karolína Pauknerová ve svém příspěvku představí zahrádkové kolonie jako nesmírně zajímavý sociální i materiální prostor a ukáží, čím mohou být tyto osady zajímavé nejen pro společenské vědce, ale i pro širší veřejnost. Stručně načrtnou historii zahrádkářského hnutí, která sahá hluboko do minulosti, vykreslí současnou situaci v Praze, porovnají ji se zahraničím, představí hlavní oblasti zájmu společenské vědy o zahrádkové osady a promluví i o tom, jak se v zahrádkové osadě dělá výzkum.

Petr Gibas, Msc., vystudoval geografii na University College London a v současnosti působí jako doktorand na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde se zabývá estetikou a estetizací industriálu. Jeho hlavním akademickým zájmem je studium krajiny s důrazem položeným na krajiny hybridní jako například industriální krajina v post-industriálních Čechách, krajiny městského rozpadu, nebo zahrádkové osady v prostředí velkoměsta. Obecněji vzato jej zajímají zejména způsoby, jak se minulost stává součástí (obrazu) krajiny a jak je tato pak reprezentována (a estetizována).

Karolína Pauknerová, PhD., vystudovala antropologii na FHS UK a archeologii na FF UK a v současnosti je na post-doktorském výzkumném postu v Centru pro teoretická studia v Praze. Zabývá se antropologií a archeologií krajiny a urbánní antropologií. Ve svém post-doktorském projektu se věnuje zejména způsobům jak minulost proniká do současné městské a neměstské krajiny.

Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu OFFCITY 2012. Tento projekt je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Nadace české architektury.

Vstupné: 50 Kč

Architekti z Projektilu dokáží dělat ne jen knihovny a současné domy, ale dokáží citlivě pracovat i s historickými objekty.  Je to jedna z realizací, kde historie a současnost dokáží fungovat vedle sebe. Současný přístup architektů není poškozením památky, ale podpořením její historické kvality. Nová tvář se neprojevuje pouze v interiéru či v opravě fasády domu, ale rovněž v blízkém prostoru kolem muzea. Nad čím stále přemýšlím je vlastní instalace soch uvnitř muzea. Nevím, jestli to je mým profesním zaměřením, ale vlastní prostor byl mnohdy silnější a sochy jako by neměly pevnou půdu pod nohama. V prostoru muzea se nachází rovněž kinosál, jehož zajímavý program může přinést muzeu jen další návštěvníky. Vlastní fungování takto velkoryse pojaté instituce bude chtít silný koncept, které konání svateb nezajistí. Škoda, že je na některých „detailech“ znát nedotaženost, například ve zviditelnění v předprostoru muzea pomocí praporů, které působily spíše jako poutač na veletrh než  na muzeum s podivným detailem uchycení na betonové válce, které jistě neměly sloužit jako podstavce pro tuto vlajkoslávu. V době mé návštěvy byla i žalostná podoba webových stránek, které doznaly prospěšných změn. To spíš přičítám utažení rozpočtu než jako záměr. Abych trochu navnadil ty, co ještě nestihli tak přikládám pár fotografií:

Offcity není solitér, má kamarády, s nimiž se  potkává, diskutuje s nimi a spolupracuje a hlavně si jich váží – jsou to např. o. s. Terra Madoda, o. s. Město na kole, 4AM, o. s. Kruh, Urban E. T. ze slovenského Ružomberoku, Divadlo 29, Mixage, o. s. Polom a další.

Offcity sem tam jezdí na výlety mimo Pardubice, když je někdo pozve. Byli jsme hosty Pecha Kucha Night v Žilině a v Brně, byli na konferencích v Bratislavě a Ružomberoku, dvakrát na festivalu Street for Art v Praze. Těšíme se, kam vyrazíme letos. A vy se těšte na offcity 2012 a vše, co přinese.

V neposlední řadě nutno dodat, že offcity by nefungovalo bez dotací a grantů od statutárního města Pardubice, Ministerstva kultury ČR, Nadace české architektury. Děkujeme a doufáme v podporu i v dalších letech.

Projekt Vetřelci a volavky je v běhu už nějaký ten měsíc. Mapuje sochy a plastiky ve veřejném prosotoru převážně z let sedmdesátých a osmdesátých. Pro více informací rozhodně doporučuju přímo stránku www.vetrelciavolavky.cz.

I Pardubice mají své „vetřelce a volavky“ (osvětlení obecného pojmenování plastik si přečtěte na stránkách projektu), na webu offcity jich pár najdete (třeba v sekci wallart nebo průlezky), venku ještě víc …

Diody z Eindhovenu + rozhovor Jan Salanský 1012

Wizzair vás tam dotáhne za pár kaček. Philips to tam zabil. Naláká vás svým industriálním zvukem. Je to úplně jinej štýlek něž zbytek Holandska. Žádný tulipány, krávy, ovce a roztomilý pole. Z letiště projíždíte skrz vznikající periférii vedle prázdných továren až do centra bez středověkého kontextu. Pár min to před lety vyřešilo. Skoro v centru je obří prázdný komplex Philips, který se pozvolna mění ve fungující strukturu, vznikají inkubátory pro podporu kreativního průmyslu, studia pro design, architekturu, umění, tanec a fotografii.

Design Academy, jedna z nejprestižnějších škol v Evropě zásobuje každý rok město novými superkreativními jedinci, kteří si otevírají svoje studia. Zajímavým místem je Strijp-S a Area 51 kde je krytý skatepark o rozloze 3000m2 – skvělé vyřešení problému prázdné haly a volnočasových aktivit holandských teens. Hned za mostem, opět ve staré továrně má svoje studio holandská superstar Piet Hein, který recykluje použité materiály a produkuje unikátní zboží do holadnských obýváků. Projíždíme celou oblast na kole a dáváme se do řeči s panem X, který tiskne židle pomocí robotické ruky. Na podzim probíhá ve městě festival světla, protože Philips má ve městě tradici, různá místa jsou různě nasvícená, v kanále plavou svítící objekty, v podchodech jsou barevné diody.

Následuje rozhovor s Janem Salanským, který je na pracovní stáži ve studiu JSPR.

1) Jakou školu studuješ v Čechách?

Studuji Technickou univerzitu v Liberci na Fakultě architektury obor Environmental Design pod vedením profesora Bořka Šípka.

2) Jaká byla Tvoje motivace odjet do zahraničí ?

Motivací bylo pro mě asi moje okolí a vlastní iniciativa. Zjišťuji, že každý kdo se vrátí po nějaké době ze zahraničí, tak dostane nový pohled na věc a to konkrétně v designu je hodně důležité. O E­indhovenu jsem před tím hodně slyšel, konkrétně o Eindhoven Design Academy, která je vyhlášená jejich přístupem k designu a v podstatě je s naším oborem v Liberci dost podobná. Takže to zase taková náhoda nebyla. Hledal jsem studia jejichž produkty budou vycházet z eindhovenské školy. Spousta absolventů si tu hned po dokončení školy otevírá svoje studia a začne produkovat.

3) Jakým způsobem se může mladý český designér dostat do studia JSPR v Eindhovenu?

Půl roku před zahájení mé praxe jsem obeslal asi 10 mailů různým společnostem se svým portfoliem. Některé odpověděli po­zitivně, ale že momentálně nemají zájem, některé vůbec. Ze studia JSPR se mi neozvali, a jelikož jsem se tam chtěl opravdu dostat, tak jsem jim poslal mail znovu, zda by se mohli k mému dotazu vyjádřit. Brzy mi přišla odpověď s omluvou, že na můj mail zapomněli, a jestli bych jim mohl poslat 5 svých nejlepších prací s motivačním dopisem, proč zrovna oni, co bych se chtěl naučit atd… Jelikož se mi opět neozvali a mě tlačil čas, tak jsem jim volal. Řekli mi, že na to neměli čas, ale brzy to proberou a dají mi vědět. Komunikace tedy trvala asi 4 měsíce. Vyměnili jsme si dalších pár mailů a poté mě pozvali na pohovor, který byl na začátku záři 2011.

4) Jak probíhala příprava portfolia a pohovor ?

Každou věc, kterou jsem měl bylo potřeba řádně zpracovat. Nafotit, přeložit koncepty do angličtiny, vložit na svůj web a připravit grafiku na tisk. Snažím se to dělat průběžně, protože pak člověk neví čím začít dřív. Udělat si web a tisknout každou věc je asi nejlepší cesta jak se prezentovat. Po­hovor jsem měl 5. září a jelikož to jsou mladý kluci, tak to bylo uvolněný. Povídali jsme si o tom co dělám a naopak co dělají oni. Jak probíhá jejich pracovní den a co bych měl asi tak dělat. Probrali jsme moje portfolio s grafikou a taky s produkty. Jak školní práce, tak i práce mimo. Po té mi ukázali workshop, jejich veškerou techniku s kterou pracují, no a na závěr se mě zeptali kdy mohu nastoupit. Byl jsem překvapený, jak pohovor proběhl hladce a potěšen že mě přijali. Do studia jsem nastoupil na konci Září 2011.

5) Můžeš nám nějak přiblížit projekty, kterými jsi se prezentoval a nakonec uspěl?

Myslím, že zapůsobil celkový dojem jak z portfolia taky i z pohovoru. A taky asi to, že měli hrozně práce a potřebovali levnou pracovní sílu. Nicméně jsme se hodně bavili o školních projektech jako například Židle pro premiéra, kde jsme řešil celý zasedací systém jak pro ministry, tak i pro samotného premiéra, který byl posledním a nejdůležitějším článkem týmu. Také o vázách Pet, kde jsem vzal obyčejnou petlahev a přeměnil jí lehkou deformací a změnou barvy z obyčejné lahve na vodu, kterou po vypití vyhodíte do koše, na něco si můžete dát doprostřed stolu a nebude to vypadat jako odpad. Je to taková hranice mezi produktem a odpadem. U projektu Mutuum se inspiruji člověkem jako primárním estetickým objektem. K jeho dokonalosti a originálnímu designu ho vypracovala příroda přirozenou cestou. Pracoval jsem s člověkem, konkrétně s ženským tělem. Tento netradiční servis v člověku dokáže vyvolat pocity nebo mu dokonce může zpříjemnit okamžik. Jednotlivé produkty jsou vytvořeny tak, že kopírují části ženského těla. Člověk může vnímat kontakt s produktem a dokonalou elegancí ženských křivek. To jsou asi věci u kterých jsme se nejvíce zastavili. Zbytek můžete najít na mém webu.

6) Jaké je pracovní prostředí ve studiu?

Ve studiu jsme 4. Dva vedou produkci a provoz studia, jeden dělá tu hrubější práci a pak já. Všichni se ale v podstatě na všem podílejí. Co je potřeba tady udělá jeden a co tam, udělá zas druhý je to taková kolektivní práce. Vyrábí převážně nábytek, jak už designů vlastních, tak práce jiných designérů. Náplní studia je i distribuce produktů do celého světa. Velkou část provozu se soustředíme na import polotovarů a export finálního produktu. Momentálně připravujeme interiér do dvoupatrového obchodu Dolce & Gabbana v Amsterdamu, kde bylo zadáním vyřešit prostory na oblečení včetně regálů a místo pro nové kolekce. Zde se postupovalo komplexním řešením obou pater. Propojili jsme všechny prvky včetně osvětlení a reproduktorů velkou kovovou konstrukcí, která povede pod stropem a bude se různě kroutit po celém obvodu obou pater. Dávalo se velký důraz na celkové propojení obchodu a velký důraz byl kladen také na prezentaci návrhu. Od detailního modelu po vizualizace posledního šroubku.

7) Na jakých projektech jsi v kanceláři pracoval?

První měsíc jsme připravovali nový showroom studia. To byla každodenní nepřetržitá práce v ateliéru, kde jsme stavěli železnou konstrukci, která dělí workshop a showroom. Zároveň jsme finalizovali produkty co znamenalo broušení, tmelení, lakování, sváření a další manuální práce. V ateliéru jsme byli každý den tak 14 hodin. Teď většinu času trávím na dílně, kde připravuji polotovary na další produkci. Také se podílím na sprejování nábytku, zábavném broušení, tmelení a zase broušení. No na všem co je potřeba udělat. Připravoval jsme grafiku na potisk stolu a samozřejmě vařím kafe. Momentálně připravuji formu na konferenční stůl, který budeme vyrábět z plastu. Pracuji také na svém projektu, kde jsme ve fázi konceptu a prvních skic, ale bude se jedna o židli na koncentraci svojí vlastní práce. Jsem nadšený, že se dovídám spoustu nových věcí v oblasti produkce. Také si vyzkouším nové techniky a možnosti výroby. Líbí se mi jejich profesionální přístup a pracovní plány, kterých se drží a které fungují.

9) Je nutné hovořit holandsky? Nebo stačí komunikovat v angličtině?

Určitě jo holandština výhodou, hlavně když chcete najít nějakou další práci nebo brigádu. Ale anglicky to umí opravdu každý, takže to problém není. Občas ale narazím na situaci, že když se řeší nějaký problém, tak se stává, že „šéfové“ začnou mluvit holandsky a já jsme tedy mimo hru. 

10) Jaká je situace v designu v Holadsku oproti České republice? 

Řekl bych, že tady design doslova frčí. Vidím to na každém rohu. Lidé se tady nebojí investovat jak do produktů, tak i do realizací interiérů. I město investuje do malých městských zásahů, které do prostředí industriálního města skvěle zapadají. Dost možná je to i proto, že jejich životní úroveň je někde jinde. To se u nás, podle mého názoru začíná teprve rozjíždět. Brzy přijde doba, kdy bude normální mít doma originální kusy nábytku a přijdeme do obchodu, jehož interiér nás pohltí víc než samotné obleční. Je to jen otázka času a samozřejmě peněz.

11) Popiš nám průběh Design wekku?

Z design weeku jsme byl naprosto unešený. Probíhalo to tak, že všechna studia měla po dobu jednoho týdne otevřené dveře pro veřejnost spolu s dalšími místy kde vystavovali jedinci nebo i firmy podobně jak na designbloku. Nejvíce jsme byl překvapený z graduation show, což byla ukázka prací studentů místní Design Academy.

www.ddw.nl

12) Čím to je, že ve městě probíhá o 100% více akcí než např v Liberci?

Je to určitě také hodně o penězích. A město se nebojí investovat, protože ví že se jim to vrátí, když to udělají dobře.

Dalo by se říci, že Tomáš Ctibor je osobností z „jiného světa“, kterému mnozí z těch, co se pohybují v oblasti neziskového sektoru a kultury, nerozumí, možná ani nechtějí rozumět.

Tomáš Ctibor je developer a konzultant v oboru nemovitostí. V posledních letech pracuje pro investiční společnost MEI, kde je zodpovědný za přípravu a realizaci jejích developerských projektů. Od roku 2007 je rovněž členem ULI (Urban Land Institut) a působí též jako externí pedagog na ústavu urbanismu fakulty architektury ČVUT. V roce 2008 byl přijat za člena britské „Royal Institution of Chartered Surveyors“ (RICS) a v minulém roce získal titul FRICS (Fellow of The Royal   Institution of Chartered Surveyors).

Mezi typické projekty, na kterých se v minulosti podílel, patří příprava revitalizace areálu Slovanského domu a tzv. „Technologického parku“ v Praze nebo areálu Vaňkovka v Brně. Zpracovává též analýzy struktury a možností využití nemovitého majetku, kam patří například projekt pro pražské ruzyňské Letiště.

Jednu z jeho přednášek jste mohli zaslechnout na Inventuře urbanismu 2010 pořádanou ČVUT. Unikla-li vám, pak s offcity máte nyní další možnost…

Pořádá o.s. Terra Madoda ve spolupráci s Divadlem 29 v rámci projektu OFFCITY 2011. Tento projekt je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Pardubice a Nadace české architektury.

Buďánka jsou ojedinělou architektonickou památkou, vesnicí ve městě, která dnes však už téměř zchátrala. Z nevůle a lhostejnosti úředníků, díky rozporům mezi památkáři a městskou částí Praha 5 a kvůli nevyjasněným vlastnickým právům zde stojí poslední obývaný domek.

Kolonie je o síle vytrvat v boji o domov, a to i v případě, že jde o zápas předem prohraný, o paměti a všech jejích schopnostech vybavovat si, zpřítomňovat a tradovat příběh; stejně tak jako zapomínat či účelově měnit minulost.

Revue o paměti.

Více informací na www.nazabradli.cz

Reprízy: 21. a 25. listopadu, 20. a 28. prosince od 19.00