P-e-r-i-f-e-r-i-e

Vojtěch Geryk odstartoval svoji kariéru ve spletitých uličkách Rotterdamu při praxi ve studiu NIO Architekten, potom se na rok přesunul k Atlantskému oceánu do Portugalska, kde studoval na UNIVERSITY OF ARCHITECTURE MINHO ve městě Guimarães. V současnosti pracuje na diplomním projektu na UNIVERSITY OF APPLIED ARTS VIENNA v ateliéru GREGA LYNNA. Přes šest let je členem a spoluzakladatelem architektonického studia SFÉRA. Následuje rozhovor na téma Periférie

1. Co pro Tebe znamená a jak vnímáš prostor-pojem Periférie?

Periferie je pojem, který je často spojován s nepříliš lukrativními částmi městského prostoru. Pro mě tento pojem definuje ale i velice kvalitní veřejný prostor města. Vyskytuje se však i v mnoha dalších věcech, které nemusí s urbanismem souviset. Myslím si, že periferie označuje specifické části měst pro svojí radikální odlišnost vůči městskému centru- aktivní zóně, ať už jako funkční, nebo nefunkční. Příklad funkční periferie jako součást města pro mě představuje Vídeň. Město které poznávám už třetím rokem, mi neustále nabízí nový a kvalitní prostor pro život ve všech svých částech. Člověk tak nenásilně nabývá dojmu, že se město mění a vyvíjí tak, aby neustále zlepšovalo životní pohodlí svých obyvatel, to vše prostřednictvím kulturního vyžití, pořádání veřejných akcí, přísné ochraně životního prostředí a taky díky množství parkových ploch. Podílejí se na tom i globálnější faktory jako citlivá integrace průmyslových zón nebo kontrolované rozrůstání města. Takovýto přístup by si dle mého názoru zasloužilo i mnoho dalších míst a měst, které jsem měl doposud šanci poznat. S mým životem jsou ale nejvíce spjaté PRAŽSKÉ PERIFERIE, jako Malešice, Prosek, nebo Jižní a Jihozápadní Město. Tyto obytné zóny byly budovány formou panelového sídliště v 60., 70. a 80. letech. Dnes už je ale patrné, že zde došlo k odcizení místa od města, ke ztrátě aktivního života ve veřejném prostoru, k přetržení vztahu mezi soukromým a veřejným prostorem. Toto vše považuji za hlavní problém nefunkční periferie, který se přes všechny snahy jen obtížně řeší. Velmi přesvědčivě tyto městské části popisuje Rem Koolhaas v knize Architektura v informačním věku jako „Brakový Prostor“

2. Jakým způsobem vnímáš problém vylidňujících se center měst a vznik periférie přímo uvnitř centra?

Mám dojem, že spíš než o neřízený suburbánní rozvoj v centru města, se jedná o problém spojený s úbytkem trvalé žijících obyvatel v daném městě, kteří mnohdy migrují za prací do jiných měst. Pokud dojde k takovému odlivu obyvatel jako například v Detroitu, kde se počet trvale žijících snížil za poslední dobu ze 2 miliónů na 700 tisíc a to na rozloze 370km2, přirozeně zde začaly vznikat vylidněné periferie ve všech částech města. S úbytkem obyvatel ubývají i veřejné funkce z ulic, výsledkem pak jsou zcela opuštěné bloky nebo čtvrti. Pro české území je spíše problematický vnější rozvoj měst a obcí, který vytváří neřízené rozlézání zástavby do volné krajiny. Tato nejvíce rozšířená forma suburbanizace, tak v důsledku začíná představovat ohrožení pro naši společnost i krajinu.

3. Co podle Tebe zapřičiňuje vznik periferií?

Na počátku měst mohou stát mnohdy přehnaně vizionářské plány budoucího rozvoje města, které se nesloučí s běžnými potřebami obyvatel (město Brasília). Odliv obyvatel, nebo Masivní výstavba automobilové infrastruktury, která rozdělí jednotlivé části města, nebo slouží jako jediný dopravní prostředek. Nekontrolované rozrůstání satelitní výstavby v předměstských částech, což ve výsledku zcela oddělí bydlení od města a vytvoří odlehlé oblasti zastavěné identickými rodinnými domy. Takovýto masový rozvoj periferie dobře demonstruje město Phoenix se svojí rozlohou přes 1000 km2, kde se člověk bez možnosti řídit auto nemá šanci kamkoli dostat. Periferie zde zabírá 90 procent plochy města.

4. Jaký je Tvůj pohled na význam veřejného prostoru?

Pokud budu považovat za veřejný prostor vše od chvíle, kdy zavřu dveře od bytu, tvoří pro mne mé životní prostředí, zcela nezbytné a nepostradatelné. Veřejný prostor u mě podvědomě nastavuje vnitřní pocit spokojenosti nebo nespokojenosti, související s jakousi vyvážeností všech faktorů, které patří k městské vybavenosti. Význam takovéto nepostradatelnosti se dá vysledovat z období 70–80. Let, kdy se masově budovaly chatové oblasti za Prahou například v Klecanech, v Dolních Břežanech, v Černošicích atd. Tyto oblasti se tak staly veřejným prostorem, který lidé považovali za kvalitní a vyhovující, jako reakci na neuspokojivé podmínky na sídlištích s teprve vznikající občanskou vybaveností. Způsob života ve městě byl spjatý s prací, kdežto chata s místem pro život, někde mezi soukromým a veřejným prostorem. Město by mělo umět nabídnout oboje vždy a všude.

5. Změnil se Tvůj pohled na veřejný prostor po zkušenostech z Holandska, Rakouska?

Určitě, veřejný prostor ve městech v Holandsku ale hlavně v Rakousku je prostor, o který se město pečlivě stará a neustále ho dotváří. Veřejný prostor tak zhodnocuje sám sebe, ale i přiléhající městskou zástavu. Bylo velmi povzbudivé vidět takovouto symbiózu mezi rezidenty a městem, kteří využívají veškerého vybavení a městského mobiliáře zcela beze zbytku. Uvědomil jsem si, že stejně tak důležité jako vytvářet funkční veřejný prostor, je i umět tento prostor plnohodnotně užívat. Pokud jsou lidé zvyklí na takovéto městské prostředí, bez problému využívají i velmi rušné prostory například pro svůj odpočinek, nebo relaxaci. Člověk pak má dojem, že město je jeden zdravý organismus lidí žijících ve veřejném prostoru. Vybudovat si důvěru k takovému veřejnému prostoru a přijmout ho jako běžnou součást svého života, je podle mne u nás pořád ještě otázka času.

6. Jaké jsou Tvoje zkušenosti s vnímáním veřejného prostoru v Rotterdamu?

Rotterdam vnímám jako variantu na zahradní město od Ebenezera Howarda. Pásy zeleně, se střídají s pásy řadových domků spolu s vodními kanály, to vše ve stejném měřítku. Charakter města má zdánlivě stejný výraz. Jedinou výjimku tvoří malé centrum s výškovými budovami, díky nimž se člověk v Rotterdamu dobře orientuje. Město bylo za války zcela zničeno, takže všechny domy nejsou staší šedesáti let. Jednoduchý systém řadových domků, založených na pilotech v písčité půdě s vysokou hladinou spodní vody se všude opakuje. Přesto, že by veřejný prostor mohl působit monotónně, je tomu zcela naopak. Život se odehrává hlavně na ulicích a to mnohdy i ten soukromý. Běžný městský byt je ve srovnání s byty jiných evropských metropolí o poznání menší, a tak se život obyvatel odehrává z části před domem. Tato skutečnost dodává městu nesmírnou rozmanitost a živočišnost. Člověk nemá nikdy pocit, že by byl ve městě sám, ať je 7 ráno nebo půlnoc. Velkorysost ulic, nízká zástavba, množství parků a vodních ploch automaticky vyvolávají pocit spokojenosti.

7. Jaké jsou Tvoje zkušenosti s vnímáním, užíváním veřejného prostoru ve  Vídni?

Jak jsem již psal u otázky číslo 4. Veřejný prostor ve Vídni je neustále v kontaktu s lidmi, díky tomu že je vždy čistý, v dobré kondici a připravený na další použití. Tvoří přirozenou součást denního života místních obyvatel. Ve chvíli kdy jsem začal užívat takovýchto městských prostor obdobně jako rezidenti, uvědomil jsem si zároveň nesmírnou svobodu spojenou s pohodlím života ve městě. Člověk se nemusí bát sednout do trávy v podstatě kdekoli ho napadne, vždycky bude čistá a posekaná. Stačí se projít městem a skoro vždy se člověk setká s nějakou kulturní akcí, hudebním festivalem nebo i letním kinem, Velmi oceňuji, že si Vídeň zachovává svůj osobitý charakter evropské Metropole ve své původní kráse a stále nabízí plnohodnotné podmínky veřejného prostoru pro život.

8. Jaké jsou Tvoje zkušenosti s vnímáním, užíváním, prožíváním veřejného prostoru v Portugalsku?

Portugalsko je úžasná země. A to nejenom díky svojí poloze, ale hlavně způsobem života, který velkou měrou pomáhá vytvářet kvalitu veřejného prostoru. Měl jsem možnost studovat na UNIVERSITY OF ARCHITRECTURE DO MINHO ve městě Guimarães. Město svojí vnitrozemskou polohou se pro mě stalo příkladem definování kvality života na poměrně malém veřejném prostoru. Nejpodstatnější vliv, který se zde podílí na vytváření funkčního veřejného prostoru má původní historická zástavba. Historie města sahá až do desátého století, historické domy tak mají minimální parter pro veřejné služby a tak se vybavenost přesunula z domu před dům. Život v ulicích je tak nesmírně aktivní a to hlavně večer. Obchody, bary, restaurace, to vše se z velké části odehrává na ulici. A to jak v menších tak i větších hlavních městech. Tomu všemu přispívá příznivé klima, které si celoročně udržuje teploty v plusových hodnotách. Současný rozvoj měst s novou výstavbou už má typický charakter soudobého evropského standardu, je však mnohdy mimo centrum s jasně čitelnou hranicí mezi nově vznikajícími částmi a původní zástavbou. Pro mě ale zůstane ikonou veřejného prostoru v Portugalských měst neutuchající noční život v historických ulicích.

ATELIER SFÉRA link

UNIVERSITY OF ARCHITRECTURE DO MINHO  link

UNIVERSITY OF APPLIED ARTS VIENNA link

NIO ARCHITEKTEN link

GREG LYNN link

ZPĚT NA VÝPIS ČLÁNKŮ

PŘIPOJTE SE K NÁM