Takový jeden den Vl.Sch.

žákyně pětitřídní Obecné školy dívčí na Starém městě v Pardubicích – školní rok 1946/1947

Můj bratr Petr i já vstáváme  ráno už v sedm hodin, i když  školu máme oba za rohem, já v Klášterní ulici a bráška na Komenského náměstí.  Maminka je v trafice už od pěti hodin, takže snídani nám připravuje babička. Snídáme každodenní bílou kávu,/zvanou„čur­da“/ a krajíček chleba s máslem. Babička připraví i svačinku zabalenou v damaškovém ubrousku.

Do naší dívčí školy vcházím vchodem z ulice proti kostelu Zvěstování Panny Marie. Obecná škola je v přízemí. 4.třída, kam chodím, je na konci chodby, až u bytu pana školníka  Provazníka. Při vstupu do třídy si odkládáme kabáty /a čepice/ na věšák, který je připevněn po délce zdi proti oknu. Třída je veliká. Nad stolem pana řidícího Fr.Kaláška visí obraz p.presidenta Beneše, napravo od tabule obraz p.presidenta  Masaryka, nechybí p.R.Štefánik. Okna jsou v dolní části opatřena optiškovým sklem, aby nás při vyučování nic nerušilo. Stejně se však často zadívám  skrz horní okenní tabule na kostel. Ve žlabu tam roste bříza a větřík si pohrává s jejími lístečky. Před vyučováním si připravíme psací potřeby.

Snad všechny se opravdu těšíme na DIKTÁT z českého jazyka. Pan řidící nám v diktátech vypráví příběhy svého dětství. Rozváže tkanice desek, ve kterých přinesl do třídy opravené sešity….Některá žákyně je rozdá. …Sešity stále vypadají /i voní/ jako nové…Otevřeme si kalamáře s inkoustem a  připravíme nerozskřípané pero…. Na co se všechny netěšíme, je lžička RYBÍHO TUKU, který dostáváme o hlavní přestávce. Rychle ho zajídáme přinesenou svačinou. Sedíme v lavicích, před sebou na desce rozložený látkový ubrousek, na který padají drobečky. O přestávce nesmíme zapomenout navštívit záchod, ale tam, do potemnělé zelené místnosti se šedými dveřmi kabinek se žádné z nás moc nechce. Nemám ráda počty / nejsem si jistá v násobilce/. Nemám ráda psaní /nemám úpravný rukopis/. Nemám ráda náboženství / paní katechetka nám vyhrožuje peklem a pozemskými neštěstími, když se na př. nebudeme křižovat před vchodem do kostela, může se nám stát, že přijdeme domů a maminka bude mrtvá/. Tělocvik taky nemám ráda.Máme na něj starou paní učitelku ručních prací.Nudně si hrajeme. Na oběd odcházíme všechny domů. K obědu se sejde celá rodina. I tatínek má v záložně polední přestávku. Potom si dělám úkoly. Nemám pěknou úpravu, vím to. Bojím se tatínkovy kontroly, až se vrátí navečer  z práce. Mohu jít ven. Spolužačky /všechny ze Starého města/se pomalu trousí na náměstí k morovému sloupu /říkáme  mu „kašna“/. Čas, až do tmy trávíme „dobrodružnými hrami“: schovávaná /většinou v nitru starých domů/, honěná, na sochy, … Někdy jen tak sedíme na obrubníku u kašny a pozorujeme povozy, které přijely z Cihelny nebo Hradiště na nákup k Vranešičům. …díváme se na čekající koně, kterým dali vozkové pytlíky s ovsem, aby neměli dlouhou chvíli; někdy pozorujeme jak daleko doteče spárami dlažby koňské čurání….. Po návratu domů tatínek kontroluje domácí úkoly, zkouší a procvičuje se mnou násobilku. Velmi často dochází k výplatě rákoskou;  jsem ráda, když se rodičovská nespokojenost  odbude jen křikem. S jídlem se čeká na maminku a babičku, až přijdou z trafiky. Po jednoduché večeři  /často je na pořadu chleba s uklihlým tvarohem , v zimě kyselo/, mne i brášku  zahánějí dospělí do postele. /s „andělíčku, můj strážníčku“/

Moje poznámky pod čarou vyplynuly z údivu nad rozdíly  TEHDY A DNES

  • školy byly dívčí, nebo chlapecké. Obě pohlaví se setkávala až na středních školách.
  • Komenského náměstí a zamýšlené arboretum
  • ve škole jsme se nepřezouvali !!! podlaha byla napuštěna asi olejem /??/
  • pan řidící Kalášek/ postarší muž/ se tehdy vrátil z koncentráku. ,Byl vzorový vlastenec a zřejmě skvělý  učitel.Diktáty byly obtížné, plné chytáků a přesto jsme se těšily na pokračování.Jeho výklad Vlastivědy mne do té míry fascinoval, že jsem /jedenkrát v životě,/uviděla zlatavou auru , jako obrys pana učitele.
  • sešity opravdu byly jen popsané, ale nezničené /??!!/
  • všechny.děti psaly  perem /ostrým hrotem v násadce/a inkoustem…. naučily se psát a nedělat kaňky.
  • rybí tuk – péče státu /po přestálé válečné nouzi = prevence rachitidy
  • industriální učitelka a tělocvik  Jednou jsem  pod jejím velením měla seskočit z kruhů v“mrtvém bodě“ a narazila jsem si kostrč.
  • předpisový látkový ubrousek sloužil skutečně jako ubrousek prostřený před dítětem a zároveň jako ochrana prastaré lavice.
  • s náboženstvím to došlo tak daleko, že mne nechal tatínek úředně  osvobodit od tohoto předmětu
  • nebyly školní družiny ani školní kuchyně
  • kromě “chození do houslí“ a deskových her vlastně neexistovaly žádné volnočasové aktivity,biograf byl sváteční, nebyly PC……
  • provoz na náměstí byl minimální, nestála tam žádná auta s výjimkou modré aerovky porodní báby pí.Jiráskové
  • tělesné tresty byly v naší rodině velmi časté a /de/formativní
ZPĚT NA VÝPIS ČLÁNKŮ

PŘIPOJTE SE K NÁM