Zelená brána

Zelená brána – oprava 1912–1914

Velká oprava Zelené brány proběhla v letech 1912–1913, příprava na ni však započala už v roce 1910. K opravě se nachází spisový materiál ve více fondech (NA Praha – Památkový úřad Vídeň, Zemský památkový úřad; SOkA Pardubice – Okresní úřad Pardubice, Muzejní spolek Pardubice).

21. března 1910 píše konzervátor Bóža Dvořák centrální komisi, že upozornil městskou radu, že před započetím oprav bude nutné udělat rozpočet a program restaurační. I muzejní spolek žádal zabezpečení a opravu, ale městská rada dosud nic nepodnikla.[1]

18. července 1910 zpracovali městský stavitel Antonín Žabka a vrchní inženýr Karel Kotten rozpočet na opravu brány. V něm je uvedeno:

„Omítky věže jsou ve stavu velmi chatrném a jest nutno co nejdříve naléhavé opravy jejich provésti. Jelikož zkušenosti ukázaly, že omítka, byť i pečlivě provedená na zdivu věže z kunětického kamene nedrží, mají býti zevnější omítky celé věže, jež jest ca 32 m od chodníku až po hlavní římsu vysoká, otlučeny a zdivo vyspárováno, ponecháno ve stavu režném a vyspraveno. Poněvadž obvodní zdi vykazují trhliny, jež zejména na straně jihovýchodní podstatně se šíří, jest v zájmu zachování budovy nutno zdivo stáhnouti dostatečným počtem kleští a omeziti otřásání stavby pojíždějícími vozy, výměnou nynější dlažby žulové za pružnější bitumovou.

Práce s úpravou tou spojené vyžadovati budou nákladů:

1. Zřízení lešení nutného k otlučení omítek na všech čtyrech stranách po celé výšce věže. lešení zřízeno budiž v etážích max. 4,00 m vysokých o šířce min. 2,00 m na všech čtyrech stranách věže od chodníku až po hlavní římsu. V jednotlivých etážích budiž náležitě zavětrováno, bezpečným zábradlím opatřeno a tak upraveno, aby passage a vazba v bráně v žádném směru netrpěla. za zřízení tohoto lešení i s opětným jeho úplným odklizením … paušál 3000,–

2) Otlučení omítky na zevní straně věže s očistěním zdiva a pečlivým vyškrabáním spar, s náležitým kropením a odklízením rumu a řádným opatřením, aby v žádném směru passage v bráně ohrožována nebyla.

Obvod věže 2 x (7,30 + 8,70); výška 32,15

2,40 + 6,40 + 3,00 = 11,80

v 14,50

celkem 1199,90 Za 1 m² otlučení omítky s vyškrabáním a se vším jak v předu uvedeno … K 1,00 … 1199,90

3) Vylepšení zdiva zevně brány

Celá plocha průčelí jež ponechána býti má v režném stavu obnáší dle ploch otlučených omítek m² 1199,90 Za 1 m² vylepšení tohoto zdiva a sice opatrné vysekání chatrných cihel a kamenů s osazením nových, náležitě připracovaných na jejich místo do nastavované malty cementové, z 1 dílu cementu, 1 dílu vápna a 6 dílů ostrého labského písku.

Tímto způsobem bude nutno opraviti asi ¼ celé plochy otlučených omítek. Celá plocha věže opraví se pak tím způsobem, že kameny neb cihly poněkud uvolněné uklínují se ve sparách šibrami kamennými, načež zdivo se pečlivě vyčistí, skropí a portlandským cementem spáry řádně vypálí. … 9599,20

4) Vyspravení omítky kleneb

a stěn uvnitř brány s příslušným otlučením odutých míst za šetření bezpečnosti pasáže jako dříve s náležitým očištěním zdiva, zkropením a znovu omítnutím maltou nastavovanou, jako v položce předešlé míchanou; za veškerou práci i materiál … paušál … 500,–

5) Zakleštění zdiva brány

8 (škrtnuto, přepsáno na 12) kleštinami ze železa 25 mm Ø, na obou koncích silnými deskami litinovými 30/30 cm velikými opatřenými.

Každé táhlo uprostřed opatřeno bude šroubovým zámkem se závity pravo a levostrannými.

Za zhotovení a dodání 1 kusu kleště s prosekáním zdiva, osazení a zazdění, se vším všudy … 80,– ­… 640,–

6) Provedení bitumenové dlažby na betonový podklad 15 cm silný, s vytrháním stávající dlažby žulové v délce 5,00 m před a 5,00 za branou

(3,50 + 2,50)/2×5,00

(4,20 + 2,50)/2×5,00

2,50×19,20

m² 80,00

Za 1 m² této dlažby bitumové za práci i materiál se vším všudy … 20,00 … 1600,–

7) Impregnace dříví krovu … 400,–

Celkový náklad K 16939,10“[2]

Na schůzi památkové komise muzejního spolku byla oprava projednávána 6. října 1910:

„Pan předseda zahájiv schůzi, sdělil přítomným, že obecní úřad dal u vyřízení žádosti spolku muzejního a komise památkové sestaviti rozpočet na opravu věže Zelené brány, jejíž zdivo má býti odkryto a vysparováno. Rozpočet činí 15000 K. Pan předseda jest však toho náhledu, že by úprava věže měla se díti tak, aby zřízen byl na ni ochoz, který tam dříve býval, jehož stopy dosud zjistiti lze a který i na obraze Willenbergově z r. 1602 přichází. Mimoto jest třeba, aby před podáním žádosti za subvenci státní byla i stabilita základů věže znalecky zjištěna a aby komise znalců s přivzetím státního okres. inženýra a zamýšlené úpravě a její nutnosti se vyslovila, což jen spíše k zdůvodnění nároků obce na subvenci sloužiti bude.

S tím projeven souhlas a p. předseda zmocněn, aby s p. vrch. inž. Kottenem ve věci dále vyjednával.

Pan předseda žádá p. řid. Kopečného za sdělení, zdaž autobusům z cihelny z Bohdanče byla již jízda branou zakázána, k čemuž týž odpovídá, že se tak sice stalo, ale že se firma odvolala i bylo jí nařízeno, aby náklady cihel byly menší a jízda branou děla se pokud možno pomalu.“[3]

27. října 1910 byl sepsán protokol na městském úřadě, což bylo vyvoláno podáním muzejního spolku a archeologické komise. Komise ve složení vrchní inženýr Frant. Šebek, stavitel Jos. Novotný, prof. Jos. Sakař, architekt B. Dvořák a vrchní inženýr K.. Kotten shledala: „Zdivo spodní, až po první dělící římsu, shledáno bylo z kamene Kunětického, lomového, na kterém stávající omítka nedrží a většinou opadala. zdivo toto jest 1,50 m silné, v celku dobré a na jihovýchodní straně vyskytují se trhliny uprostřed zdiva, táhnoucí se od přízemku až po hlavní kordon. Příčina těchto trhlin vězí v té okolnosti, že základní půda následkem podmáčení, které dlouhá leta trvalo, se podala a trhlinu způsobila. Odpomoc v tomto směru se stala v roku 1904 tím způsobem, že podmáčení základu zabráněno svedením dešťových vod směrem jiným a že zazděn otvor ve zdivu brány, jímž voda dešťová se pohybovala, čímž zdivo brány sesíleno. Avšak trhliny jeví se dosud a jen nepatrně následkem účinků projíždění těžkých povozů a ostatních autobusů branou se šíří a proto jest potřebí, aby jednak zdivo brány stáhlo se ve dvou etagích silnými kleštěmi, jinak by vyměněna byla žulová dlažba v bráně za jinou, pružnou, aby otřesy se zmírnily a zamezily. Druhá etage zdiva brány je ze zdiva smíšeného, kde převládají cihly; omítka jest rovněž opadaná. Rohy jsou, jak zjištěno bylo, úplně cihelné. Síla zdiva v této etagi činí 1,20 m až 1,50 m. Třetí etage zdiva brány (nad hodinami) byla zřízena úplně nově asi v roku 1885 a jest zcela ze zdiva cihelného, 30 cm silného, sesíleného vnitřními pilířky a novou kamennou římsou. Omítka zde je úplně zachovalá, jak zevně, tak uvnitř. Vzhledem k tomu činí komisse návrh:

1) Aby zdivo třetí etage zůstalo ve stavu nynějším, bez opravy.

2) Aby zdivo 2. etage upravilo se dle toho, co se uzná za potřebno po otlučení omítky; shledá-li se dobré zdivo cihelné, ponechá se a vyspáruje se; ohledá-li se dobré zdivo cihelné, ponechá se a vyspáruje se; objeví-li se zdivo smíšené z cihel a drobného kamene lomového, jak se již místy jeví, bude jej třeba řádnou omítkou opatřiti. V obou případech doporučuje se armování rohů quadříky.

3) Aby zdivo etage 1ní, které jest z kamene kunětického větších rozměrů, bylo vyspárováno.

4) Aby zdivo přízemku, pokud je quadrové a z kamene lomového bylo vyspárováno cementovou maltou.

5) Aby zdivo brány ve 2 etagích, kde je toho nejvíce zapotřebí, bylo kleštěmi ovázáno.

6) Aby vazba byla dle potřeby vyspravena, očištěna a veškeré dříví vazby proti červotočině impregnováním chráněno.

7) Aby žulová dlažba v bráně na jistou vzdálenost v před a za bránou byla vyměněna za dlažbu jinou, pružnou a sice navrhuje se dlažba asfaltová.

Podotýká se dále, že veškeré římsy na věži a ostění oken jsou kamenná a v dobrém stavu.“

Na závěr se konstatovalo, že má být zpracován rozpočet, aby práce mohly započít.[4]

16. dubna 1911 město žádá ministerstvo kultu a vyučování o státní subvenci na opravu.[5]

Rozpočet, který zpracoval městský vrchní inženýr Kotten 16. listopadu 1910 (a který se neliší od již zpracovaného rozpočtu z 18. července 1910), i výše uvedený protokol zaslal architekt Bóža Dvořák c.k. ústřední komisi ve Vídni 15. května 1911. V dopise uvádí: „… stav Zelené brány při vchodu do starého rynku v Pardubicích jest ve stavu chatrném. Nehrozí brzská možná katastrofa, ale pomalu se k ni blíží. Omítka v celých kusech ze zdiva opadává a vláskové trhliny, které pozorovány byl před čtyřmi roky se přes centimetr místy rozšířily.“ K protokolu uvádí: „V bodech 1–7 uvedeny práce restaurační, které považovati za vhodné, vyjma ad 2/ nahražení zdiva na rozích kvadříky, které jeví se na celé bráně jedině v přízemí, ale v I. etagi již nejsou, nýbrž zdivo jest zcela z kamene kunětického. Činí se tudíž návrh, aby práce restaurační v 2. etagi řídily se tím materialem, které chová zdivo původní a nevkládalo se zdivo a material jiný, který by byl na újmu rázu původního.“ Zároveň B. Dvořák doporučil žádost Pardubic o poskytnutí finanční podpory.[6]

K dopisu byl přiložen také plán Zelené brány (příčný řez) od vrchního městského inženýra Kottena, datovaný 16. března 1911.[7]

16. května 1911 sděluje B. Dvořák, že veškerá akta s doporučením subvence byla zaslána 15.5. centrální komisi jako nutné k vyřízení.[8]

14. července 1911 píše centrální komise ministerstvu kultu, že by bylo dobré poskytnout na opravu subvenci 5600 korun.[9]

4. července 1911 urguje Dvořák schválení prací, protože „v poslední době objevily se dosti vážné trhliny a omítka v celých plochách opadává“ a je potřeba začít co nejdříve.[10]

12. července 1911 urguje Dvořák centrální komisi znovu, protože ho urguje městský úřad.[11]

Mezitím konzervátor Bóža Dvořák na žádost c.k. místodržitelství z 12. května 1910 o zprávu a seznam památek, napsal 12. července 1911 toto: „Zelená brána v Pardubicích stojící nad pozemkem erární silnice vedoucí městem při vchodu do starého rynku, jest nejkrásnější ozdobou města. (z r. 1537 na rozkaz Jana z Pernštýna postavena mistrem Jiříkem ze Znojma). Brána v posledních letech utrpěla značných poruch, trhliny, které se objevily se každoročně zvětšují a omítka ze zdiva valem opadává. Město nemajíc dostatečných prostředků opravu oddaluje. O stavu zelené brány podána zpráva vys. c.k. centr. komissi 18. května 1911.“[12]

25. července 1911 znovu urgence Dvořáka, „Každodenně padají velké části omítky a poškozují okolojdoucí chodce, ba i trhliny, které na zkoušku přelepeny proužky papíru před šesti nedělmi opět se rozšířily.“[13]

21. prosince 1911 se vyjádřil k poskytnutí subvence také zástupce stavebního okresu Chrudim, inženýr V. Kadeřábek a navrhl ji v 50% výši.[14]

5. února 1912 píše opět Dvořák komisi, že „v poslední době objevily se nové trhliny na Zelené bráně a též velká část omítek opadala“ – zmiňuje otřesy od projíždějících aut, především poštovních autobusů.[15]

4. března 1912 centrální komise sděluje okresnímu. hejtmanství, že dle zprávy Dvořáka je nutná regulace provozu v bráně a že průjezd těžkých vozů má být až na další zastaven.[16]

14. března 1912 žádá hejtmanství, aby místní policie přerušila provoz těžkých povozů, jmenovitě poštovních autobusů v bráně, protože dle zprávy Dvořáka se tvoří trhliny a opadává omítka na chodce.[17]

28. března 1912 sděluje purkmistrovský úřad okresnímu hejtmanství, že „obec hodlá Zelenou bránu letos důkladně opraviti a za tím účelem vypracovaný projekt předložila sl. c.k. centrální komisi ve Vídni se žádostí za schválení a za poskytnutí subvence. … Při tom také kamenná dlažba, která jednak těžkými povozy sama jest porušována, jednak přes nákladné udržování působí, že Zelená brána jízdou těžkých povozů trpí nahrazena bude dlažbou špalíčkovou neb asfaltovou.“[18]

3. května 1912 sděluje místodržitelství přidělení subvence ve výši 5600 K, ve dvou splátkách – v letech 1913 a 1914.[19]

16. května 1912 sděluje okresní hejtmanství starostovi, že ministerstvo kultu povolilo subvenci 5600 korun.[20]

12. září 1912 na schůzi památkové komise muzejního spolku projednáváno:

„2. Sděleno, že městská rada zřídila dozorčí komisi nad opravou zelené brány…

3. Pan předseda navrhuje, aby požádána byla městská rada doporučiti komisi nad prováděním oprav zelené brány:

a) aby číselník průsvitných hodin pořízen byl v barvách ztlumených, by nestal se barvou zcela bílou příliš nápadným, an by tím starý ráz věže jistě trpěl,

b) aby proveden byl na bráně bývalý ochoz a kdyby tak z důvodů technických nebylo snad možno, aby aspoň v omítce byl silně narýsován a to dle návrhu p. architekta Dvořáka.

S návrhy těmito se souhlasí.“[21]

19. září 1912 na schůzi památkové komise muzejního spolku projednáváno:

„3. Pan předseda podává zprávu o jednání dozorčí komise nad opravou zelené brány, která souhlasí s tím, aby ochoz byl pořízen, ježto se na bráně dříve nalézal a teprve později odstraněn byl. Pan konservátor Dvořák žádá, aby dříve byla za souhlas požádána centrální komise. Následkem toho bude třeba řízení urychliti, an záležitost odkladu nestrpí. Pan stavitel Kašpar myslí, že na zhotovení ochozu jest času dost, an věž musí býti po opravě vyspárována a pokud hodiny se nedodají, musí také lešení zůstati. Ochoz by se dobře vyjímal a bylo by lépe, aby hořejší omítka zůstala z části kryta. Zítra má býti schůze v té věci, i lze o ní rozhodnouti. Pan předseda upozorňuje, že je nutno na ochoz upozorniti, aby se někdy neřeklo, že komise na to nepamatovala a že skutečný starý stav neprovedla. Nechť tedy zítřejší schůze o tom rozhodne, jak byla městskou radou vyvolána a bude se pak jednati urychleně s centrální komisí. S tím projeven souhlas.“ (dodatečně dopsáno:„Pan starosta pojede v té věci do Vídně.“)[22]

1. října 1912 na schůzi památkové komise muzejního spolku projednáváno:

„4. Předkládá se nákres ochozu u zelené brány, který se vesměs se souhlasem potkává.“[23]

4. října 1912 sděluje obecní úřad v Pardubicích okresnímu hejtmanství, že práce zadány staviteli Karlu Kašparovi v Pardubicích­.[24]

10. listopadu 1912 píší centrální komisi zástupci obce, okresního svazu pro zachování památek, památkové komise města, muzejního spolku a okrašlovacího spolku a žádají schválení obnovy ochozu. Uvádějí, že byl pro chatrnost snesen roku 1843 a při opravě 1886 měl být obnoven, k čemuž nedošlo z důvodu nedostatku financí. Proto žádají o „schválení projektovaného ochozu a tím přivedení brány do malebného původního stavu, který bude svým rázem ozdobou města, jak si to všichni přátelé památek vřele přejí.“[25]

Architekt a konzervátor Bóža Dvořák k tomu zaslal průvodní dopis, v němž kromě osvětlení situace dále podotýká, že „Zelená brána jest dle schváleného programu ck. cent. komisse restaurována, až na špalíčkovou dlažbu, která se pořídí během jara. Při odkrytí zdiva zelené brány pod omítkou objevilo se mnoho zajímavých detaillů, oken, řims, a ostění dvěřních, které svědčí o původnosti starého stavu. Ku zřízení ochozové galerie ze dřeva dubového, jak si místní interesenti přejí, ponechávám k rozhodnutí vys. c.k. centrální komissi, uznává-li povolení z r. 1886 za platné.“[26]

21. listopadu 1912 zažádalo město ministerstvo veřejných prací o subvenci na zřízení ochozu.[27]

6. ledna 1913 se centrální komise vyslovila proti obnově ochozu.[28]

19. února 1913 píše ministerstvo veřejných prací dopis centrální komisi, že město chce obnovit ochoz, což je prý názor odborníků a žádá na to subvenci 5000 K, a ptá se na názor. Komise se 3. března 1913 vyslovuje proti.[29]

10. listopadu 1913 píše konzervátor Dvořák purkmistrovskému. úřadu, aby provedlo kolaudaci, aby mohla být vyplacena subvence.[30]

28. listopadu 1913 purkmistrov­ský úřad píše okresnímu hejtmanství, že práce restaurační na zelené bráně, na jichž provedení … „c.k. ministerstvo kultu a vyučování výnosem ze dne 26. května 1912 čís. 17879 obnos subvenční pr. 5600 Korun povolilo, jsou dle schváleného plánu provedeny a hotovy“. Proto žádají o kolaudaci, aby mohli požádat o vyplacení 2800 korun.[31]

12. ledna 1914 žádá c.k. správa stavebního okresu po okresním hejtmanství zaslání podkladů pro kolaudaci – rozpočet a plány schválené centrální komisí a podmínky pro poskytnutí subvence.[32]

Po provedení opravy se objevil v Neodvislých listech článek o opravě brány, namířený proti B. Dvořákovi a centrální komisi. V článku z 24. ledna 1914 se uvádí: „Je to především brána Zelená, která od základu až po špičku vyšňořena byla v novém rouchu a zachráněna před předčasnou zkázou… Oprava Zelené brány dlouho byla žádána, až zásluhou předsedy památkové komise p. prof. sakaře byla docílena, když již celá omítka byla větrem dávno oloupána. Přece však věc s restaurací touto zbytečně byla zdržována tak, že nebýti rozhodného vlivu p. předsedy, snad dodnes by stála ve svém historickém negligé. … Dnes brána Zelená přioděna jest novým ochozem tak, že i s její výše možno Pardubice přehlédnouti zcela pohodlně. Ochoz sám bránu zintimnil a doplnil v jejím krásném výrazu. … Též krásné hodiny vystihly dumavou přísnost slohové brány, tak, že tato jako lucerna Pardubic vážně bude se skvěti na budoucím náměstí, jehož silhuetu bude kríšliti. Dlužno se zmíniti, že předseda komise mnoho měl práce s opačnými názory konservativními, které byly jaksi ohlasem komise vídeňské, jejíž kommando vždy přísně poslouhají. Máme za to, že právě historik náš p. prof. Sakař u vědomí správnosti svých názorů jako odborník nežádal nic jiného, než co zde také již bylo od r. 1840: ochoz, který by se byl zajisté zařídil i při opravě poslední v r. 1885, kdyby bylo dostatek peněz k úpravě té zbylo.“[33]

12. února 1914 byl sepsán v Pardubicích protokol o stavu sklepení u Zelené brány (přítomni F. Dvořák, inž. Kotten, stavitelé Novotný a Veselý a prof. Sakař). V protokolu se uvádí: „Dílem ku předbráně a dílem ku volnému prostoru mezi bránu Zelenou a předbránu přistaveno jest na jižní straně brány sklepení, půdorysu skorem čtvercového, vnitřní šířka 4,45 m, vnitřní délka 4,05 m, světlé výšky až po klenutí 3,20 m. Sklepení toto má jižní podélnou ze´d síly nahoře 1,00 m, dole v patře 0,05 m, jest přistavena přímo ku bráně, čelní zeď s váchodem je 80 cm, druhá zadní je porovnaně 1,10 m silná. Veškeré obvodové zdivo toto je po většině z lomového kamene kunětického, na vápennou maltu provedeno; klenutí, které má tvar půlkruhový, je rovněž z lomového kamene. Do sklepení tohoto vcházelo se dříve z ulice Zelenobranské zvláštním otvorem v bráně, odkudž přes dvorek do sklepení; nyní se vchází do sklepení otvorem zřízeným ve zdi sklepení, mezi branou a předbranou. Dlažba sklepení je oproti chodníku brány o 90 cm nadzdvižena, je z cihel na ležato a byla sem před krátkou dobou vložena. Rovněž nový vchod do sklepení a východ do dvorka vedle Zelené brány pořízen byl v době poslední, asi před 12 lety. Severní zeď sklepení je přizděna (bez zašmorcování) ku předbráně a dotýká se něco i brány samé a jest uvnitř lícována. Jižní zeď sklepení je uvnitř lícována, na straně zevní, hrubá, zděná do výkopu bez bednění, takže zdivo horné naproti zdivu při základu jest o 60 cm převislé. vedle toho zdivo toto nemá žádný fundament, zeď je založena ve výši dlažby sklepení, 90 cm nad chodníkem brány. Když byl vůkolní terain přibližně do výšky vedlejší ulice odkopán a hmota zemní od zdiva sklepení odstraněna, ukázal se neudržitelný stav sklepení tohoto. Jižní zeď (podélná) sklepení, do níž se půlkruhová klenba opírá, nemajíc základě a jsou v patře slabší než ve výši klenby, počala tlaku klenby povolovati, uchylovati se ven, čímž klenbě vážné trhliny povstávaly. Klenba byla pro první čas, až do zjištění celého stavebního stavu, podepřena, aby zdivo sklepení nerozháněla; když se ale po odkrytí sklepení (se všech stran) shledalo, že stavba tato jest neudržitelná a že jest to stavba zcela bezcenná, byla ofotografována a napotom z příčin bezpečnostních sbořena. Náčrtky o stavu této klenby jsou přiloženy.“[34]

Na dotaz ZPÚ z 23. února 1914 purkmistrovský úřad 4. března 1914 situace okolo zboření vysvětluje. Tvrdí, že městská rada chtěla objekt zachovat a odvolává se na výše zmíněný protokol, podle nějž zachování nebylo možné. Přílohou byla jedna skica, která se ve spisu nedochovala.[35] Zřejmě se však jedná o plán, podepsaný městskou technickou kanceláří a ing. Kottenem a datovaný 13. února 1914, který se dochoval v plánovém archivu NPÚ. Je na něm zachycen celý půdorys brány s okolím, strážnice i v řezu, je vyznačena žlutě.[36]

I tato událost byla komentována v Neodvislých listech, v článku z 14. února 1914 se píše: „Výstřední názory o restauracích starých památek doznaly opět svého uplatnění při odbourání staré strážnice, která dle konservátorů souvisí se Zelenou branou resp. předbraním. Jest to ona klenutá místnost hned vedle domu Krpatova. Jest nemyslitelno, aby se tato klenba, nad níž byla zahrádka a která jinak provedena je z kunětického kamene nám dobře známého odjinud svými stavebně nedostatečnými vlastnostmi byla hájena. Kámen ten se snadno potí a ještě snadněji lhne a se drtí, což pro dlažbu není třeba katastrofálné tak jako pro klenbu. Nám ovšem jsou památky staré milými potud, pokud jsou umělecké, avšak taková docela obyčejná vlhká klenba „vachcimry“ při pohledu na níž nám nejspíše vyvstane představa o nějakém karbanu neb o nějakých „pryčnách“ nemůže nijak zvláštně ležeti na srdci, zvláště když vedle má býti okolí zastavěno moderním náhledům vyhovujícími objekty moderní architektury. Doufáme tentokrát, že sbor konservatorský se umoudří ve prospěch něčeho skutečně cenného, a že shnilé klenutí nebude se tak příliš úředně a umělecky bráti. Snad by bylo dobře jednou takovou exposituru konservátorského úřadu zde umístiti do prostředí o němž užívají tolik superlativů, aby se praktická i hygienická stránka jednou už také z prakse pochopila.“ Ještě téhož dne zaslal B. Dvořák vystřižený článek centrální komisi s dopisem v němž si stěžuje na svou pozici ve městě. O strážnici uvádí: „Stará strážnice podkopána spadla, dle zbytků patek byla stavěna zároveň s předbraním Zelené brány. Stavba byla cele z kunětického kamene stavěna i zaklenuta v mírně lomeném oblouku. Zachovati se dala, kdyby se byly podezdily mělké základy.“[37]

Účelem kolaudace, nařízené okresním úřadem a konané 20. března 1914, byla především kontrola toho, zda bylo vyhověno podmínkám, za kterých byla udělena c.k. ministerstvem kultu a vyučování subvence 5600 K. V protokolu se konstatuje, že přes opakovanou žádost nebyly předloženy původní schválené rozpočet a plán, protože se prý údajně ztratily, proto byl použit opis rozpočtu a kopie plánu. „Dle předloženého opisu rozpočtu měla restaurace věže záležeti v otlučení omítek, očištění a vylepšení zdiva facady, ve vyspravení omítek ve vnitř věže, zakleštění zdiva a provedení bitumové dlažby v okolí a v průjezdu věže; jinak měl býti zachován původní stav věže, a sice celkovým nákladem rozpočteným na 16.319 K 10 h. Shora uvedeným výnosem c.k. ministerstva kultu a vyučování byla restaurace dle tohoto rozpočtu schválena a povolena subvence 5600 K splatná ve dvou lhůtách ročních a sice na rok 1913 a 1914. Opravné práce byly také na základě tohoto schváleného rozpočtu zadány místnímu staviteli p. Karlu Kašparu a s prací započato v měsíci červnu r. 1912. Veškeré práce prováděny byly pod dohledem okresního konzervátora p. Boži Dvořáka. S počátku dodrženy přesně schválené rozpočty a plány, až na podzim r. 1912 žádali místní spolky v čele mající místní památkovou komisi, by brána opatřena byla dřevěným ochozem tak jak prý byl původní stav a jak též zdá se býti na rytině od Jana Willenberga z r. 1602 patrný. Příslušné korporace obrátili se tudíž na p. okresního konservatora Boži Dvořáka, který je odkázal na centrální komisi, při čemž slíbil, že tuto žádost jich bude podporovati. Žádost také byla dne 2/XII r. 1912 předložena centrální komisi; na vyřízení žádosti však čekáno nebylo a to v domnění, že centrální komise schválí návrh podporovaný místním konservátorem a pak též ještě z důvodů technických. Nákladné lešení zřízené v ceně 3000 K nemohlo totiž z důvodů bezpečnostních ponecháno býti u věže přes zimu, neb nebylo za předpokladu přezimování důkladněji stavěno a pak bylo na překážku velmi čilé frekvenci. I bylo přikročeno ke zřízení ochozu jehož konstruktivní části pak pro krátkost času zřízeno bylo ze železobetonových konzol a rovněž železobetonových desek, konstrukce pak vyložena byla celkem 50 cm z líce zdiva věže, nadezdívka pak nad ochozem odbourána a postavena nová zeď, která postavena as 30 cm od líce facady do vnitř takže po osazení dřevěného roubení se sloupky a rameny ochozu vznikl ochoz o šířce 60 cm. Dříví k této konstrukci použité jest vesměs dubové a má napuštěno býti horkou fermeží. Při tomto zřízení dovolávali se místní činitelé nejen uvedené kresby, ale i toho, že ještě v roce 1844 ochoz dřevěný tento existoval a sice byly to kamenné konsoly vyložené o 30 cm nad líc – tyto uchovány jsou dosud v lapidáriu městském – a na těchto konsolách upevněno bylo dřevěné bednění s okénky vyhlídkovými. Bednění toto bylo vyvedeno až pod střechu. Při opravě v roce 1866 bylo šalování omítnuto. Teprve při velké restauraci v roce 1887 provedené architektem Mokrem, byly konsoly odstraněny a na místo nich dána pískovcová římsa o vyložení 20 cm. Nad touto římsou pak zeď vyzděna o síle 30 cm v líci zdiva spodního a na každé pak straně zřízeno vyhlídkové okénko zasazené do pískovcového ostění hladkého. Tato zeď jak již uvedeno byla při nynější restauraci odbourána a posunuta do vnitř věže as o 30 cm. Dle uvedeného domnívala se městská rada, že pracuje v intencích centrální komise tím, že hledí zříditi starý, původní stav věže a vzhledem k tomu, že ani okresní konservator nepostavil se proti návrhu odmítavě, byl ochoz zřízen. Mimo uvedené městská rada byla vedena snahou učiniti širšímu obecenstvu překrásnou vyhlídku po šírém kraji polabském věnčenou kolem pohraničním horstvem, i proto zřízen ochoz o šířce 60 cm.Rozhodnutím c.k. centrální komise ze dne 6/I 1913 č. 6416 ai 1912 nebylo provedení ochozu povoleno, však ochoz již byl postaven a nedala se chyba ta již odčiniti.“

Následuje popis provedených prací (které jsou totožné s rozpočtem a vyúčtováním) a popis ochozu. V zápisu se doslova uvádí, že „Veškeré tyto práce provedeny byly pod dozorem okresního konservátora.“ a dále „Zřízením ochozu dostalo se městu krásné volné vyhlídky, kterou míní učiniti volně přístupnou, což bude se moci státi po úpravě okolí brány, neb nyní není žádného schodiště do prvního poschodí, odkudž vedou dřevěné schody až k ochozu. Vstup do brány má se díti buď z přístavku, který by byl řešen v koutě mezi bránou vlastní a předbránou, neb z novostavby spořitelny.“ Ke státní subvenci uvádí zápis toto: „Nebylo, jak z předu uvedeno, nařízení centrální komise v tom směru vyhověno, že byl ochoz zřízen, přes to doporučuje se, by subvence v obnosu 5600 K městské radě bylo k výplatě poukázáno a to z důvodů těchto: 1) spodní úprava věže provedena byla řádně dle schváleného rozpočtu, úprava tato byla k udržení a zachování této významné památky nutná a vyžadovala značného nákladu zatěžující rozpočet obce, která i v jiných směrech se snaží a nelituje nákladů k udržení a zachování památek kulturně historických. 2) zřízení ochozu stalo se za mylného předpokladu, že bude tu pracováno v intencích centrální komise, zřídí-li se kol brány ochoz, který prý zde dříve stával a že úprava tato bude dodatečně centrální komisí schválena, zejména když nesetkala se tato úprava s vetem okresního konservátora.“ K zápisu bylo přiloženo vyjádření sekretáře centrální komise architekta Stanislava Sochora (viz níže). Týkalo se nejen ochozu, ale i zboření strážnice. K tomu zástupci města uvedli: „Pokud se týká domnělé strážnice, stávající vedle Zelené brány, uvádíme, že městská rada měla v úmyslu strážnici tuto uchovati, o čemž zemské památkové komisi také zprávu podala. Při snešení a odkopání násypu kol Zelené brány, shledal se naprosto neudržitelný stav stav její, hlavní zeď bývalé domnělé strážnice nebyla na patřičnou hloubku fundována, základ její byl 90 cm nad dlažbou brány, klenutí strážnice ač bylo podepřeno se rozestoupilo a poněvadž hrozilo okamžitým sesutím, muselo býti z příčin bezpečnostních k návrhu zvláštní komise, v níž zasedali zástupci města a památkové komise, býti zbořeno. O tomto kroku byla rovněž zemská komise památková odůvodněnou zprávou, doloženou stavebním náčrtkem, vyrozuměna.“ Sochor ve svém vyjádření projevil nesouhlas se zřízením ochozu, protože „jím dochovaný stav památky porušen v jejím charakteru, neboť kdysi štíhlá věž vyložením ochozu a protažením první etage střechy pozbyla své monumentální štíhlosti a stala se tak neproporcionelně širokou u vrcholu zdiva… Je nutno vytknouti, že ochoz je navrhován ze stanoviska neobjektivního romantického purismu, který je v zásadním rozporu s moderním názorem na ochranu památek, a to proto, že památka jako nenahraditelný originál vydává v moc subjektivnímu a často nahodilými okolnostmi řízeného vkusu jedinců.“ Závěrem Sochor zmínil, že byla zbořena klenba strážnice, aniž by byl předem požádán památkový úřad o souhlas. Centrální komise nedoporučila vyplacení subvence.[38]

Přílohou protokolu byly účet za zřízení ochozu a za opravu Zelené brány.

„Účet za zřízení dubového ochozu se železobetonovou podlahovou konstrukcí na Zelené bráně

I. Práce zednická a nádenická

1) Rozbourání staré cihelné zdě 30 cm silné se sesilujícími pilířky pod okrajem střechy … 20,18 m² à 3,00 … 60,54

2) Snešení řimsových ploten … 65,40 bm à 2,75 … 178,85

3) Vybourání hlavní zdě pro železobetonovou desku s konsoly … 9,50 m³ à 13,00 … 123,50

4) Vyzdění nové cihelné zdě 30 cm silné … 18,02 m³ à 18,00 … 324,36

5) Hladká omítka této zdě … 117,11 m² à 1,50 … 175,67

6) Zřízení cementových pevných podložek 20/20 cm vel a 4 cm sil. pod dubový práh … 40 kusů à 1,00 … 40,00

7) Osazení okének 30/50 cm velikých v nové cihelné zdi 30 cm silné … 11 kusů à 2,00 … 22,00

8) Dodání a osazení 1 pískovcového futra 90/180 cm ve světlosti … 6,60 bm à 7?50 … 49,50

Úhrnem práce zednická ­= 974,42 Kor.

II. Práce betonářská

1) Železobetonová konstrukce ochozové desky s konsolami … 46,65 m² à 25,00 … 1166,25

Úhrnem práce betonářská = 1166,25 Kor.

III. Práce tesařská

1) Zřízení provisorního zašalování věže uvnitř, proti dešti a nepohodě … 83,10 m² à 0,75 … 62,33

2) 1 prkno 20 mm sil., 22 cm šir. a 5,00 m dl. … 5,00

3) Dubové práhy 18/20 cm silné … 36,58 bm à 6,96 … 264,60

4) Pozednice 18/20 cm silné … 36,58 bm à 6,96 … 264,60

5) Dubové sloupky 20/20 cm silné … 39,00 bm à 6,58 … 256,62

6) Dubové pásky 10/20 cm silné … 32,00 bm à 3,80 … 121,60

7) Dubové trámce stropní 13/16 cm sil. … 82,00 bm à 3,80 … 311,60

8) Dubová římsa 16/18 sil. … 38,02 bm à 3,90 … 148,28

9) Nadřímsové prkno smrkové 4 cm silné a 30 cm široké … 38,24 bm à 1,67 … 64,03

10) Dubové dříví 10/13 cm sil. v parapetě … 34,20 bm à 2?63 … 89,95

11) Řimsová lišta v parapetě 8/8 cm sil. … 36,98 bm à 1?70 … 62,87

12) Šalování parapetu dubov. prkny 33 mm sil. … 23,18 m² à 5,42 … 125,64

13) Dubové parapetní prkno 20 cm šir. a 33 mm sil. … 36,58 bm à 1,82 … 66,58

14) Bednění rozšíření střechy pod krytinou měděnou z prken 26 mm sil. … 21,22 m² à 2,72 … 57,72

15) Záklop stropní nad ochozem z prken měkkých, hoblovaných … 31,78 m² à 2,60 … 82,63

16) Napuštění dubového dříví fermežem … 56,90

17) Vnitřní měkký rám 8/16 cm silný k podchycení stropních trámků … 16,15 bm à 2,00 … 32,30

18) Režijní práce tesařské při stavbě ochozu:

tesařských dnů … 19,40 à 5,50 … 106,70

pomoc. dnů … 3,40 à 3,00 … 10,20

Materiál: fošny 15,90 m² à 3,50 … 55,65

prkna … 3,80 m² à 2,00 … 7,60

19) Ploché silné železo k zachycení dubového rámu do zdí … 95 kg à 80,00 … 76,00

20) Drát a hřebíky na práce režijní … 12,10

Úhrnem práce tesařské = 2321,50 Kor.

IIII Práce klempířská

1) Odtržení a znovu připevnění staré měděné krytiny a oprava krytiny … 92,30

2) Pokrytí nového přístřeší měděným plechem 27,01 m² à 18,60 … 502,37

Úhrnem práce klempíř. 594,67 Kor.

V. Práce různé:

1) Dubové dveře do ochozu i s okováním … 103,00

Úhrnem práce různé = 103,00 Kor.

Celkový náklad na ochoz = 5159,84 Kor.

Mimo to nové hodiny s elektrickým osvětlením vyžadovaly tohoto nákladu.

a) Nové hodiny … 3900,–

b) Dovoz a výpomoc při vytažení ciferníku atd. na Zelenou bránu = 93,–

c) Zavedení elektrického světla = 1232,94

d) Úprava otvorů pro ciferníky průsvitné … = 155,80

Celkový náklad na nové hodiny obnáší ­= 5381,74 Kor.

Dohromady = 10541,58 Kor.

Městská kancelář technická v Pardubicích dne 21. března 1914, K. Kotten“[39]

Účet za opravu zelené brány, vypracovaný městskou kanceláří technickou v Pardubicích dne 21. března 1914, K. Kottenem je totožný s rozpočtem, liší se pouze v bodu 6, kde místo bitumové dlažby je:

„Provedení špalíčkové dlažby

na betonový podklad 10 cm sil., s vytrháním stávající dlažby žulové v délce 9,00 m před a 6,00 m za branou, měří … 147,125 m² à 20,00 … 2942,50“

Celkový náklad byl proto vyšší – 17259,10 Kor.[40]

Ve spisu se nachází plán – pohled od zeleného předměstí, starý a nový stav (bez ochozu a s ochozem), podepsán je městskou technickou kanceláří, ing. Kottenem.[41]

Z roku 1914 pochází také dvojice plánků B. Dvořáka, zachycující půdorys brány do roku 1896 a v roce 1914.[42]

3. března 1915 píše ministerstvo kultu a vyučování dopis místodržitelství, že podmínkou subvence bylo dodržení prací dle schváleného rozpočtu, k čemuž nedošlo.[43]

9. března 1915 píše místodržitelství okresnímu hejtmanství (překlad z němčiny): „Státní subvence od ministerstva kultu a vyučování nebude vyplacena, protože nebyla dodržena podmínka prací dle rozpočtu schváleného centrální komisí.“[44]

[1] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[2] SOkA Pardubice, OÚ Pardubice, reg. období 1906–1932, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, 6/11 údržba stavebních památek, kt. 227

[3] SOkA Pardubice, Muzejní spolek Pardubice, i.č. 179 Zápisy ze schůzí 1897–1912, kt. 19

[4] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[5] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[6] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[7] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[8] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[9] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[10] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[11] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[12] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 226

[13] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[14] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[15] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[16] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[17] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[18] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[19] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[20] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[21] SOkA Pardubice, Muzejní spolek Pardubice, i.č. 179 Zápisy ze schůzí 1897–1912, kt. 19

[22] SOkA Pardubice, Muzejní spolek Pardubice, i.č. 179 Zápisy ze schůzí 1897–1912, kt. 19

[23] SOkA Pardubice, Muzejní spolek Pardubice, i.č. 179 Zápisy ze schůzí 1897–1912, kt. 19

[24] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[25] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[26] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[27] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[28] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[29] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[30] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[31] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[32] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[33] NA Praha, ZPÚ, kt. 27

[34] NA Praha, ZPÚ, kt. 27

[35] NA Praha, ZPÚ, kt. 27

[36] NPÚ ÚP Praha, Plánový archiv, sign. PPOP-991–5–6101

[37] NA Praha, ZPÚ, kt. 27

[38] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[39] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[40] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227

[41] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227, f. 398

[42] NPÚ ÚP Praha, Plánový archiv, sign. PPOP-992–5–2910, PPOP-992–5–2911

[43] NA Praha, PÚ-R, kt. 58

[44] SOkA Pardubice, OkÚ Pardubice, i.č. 770 Věci škol, věd a umění, sign. 6/11 Údržba stavebních památek, kt. 227