AiR online / Abel &  Carlo Korinsky (DE)

Abel & Carlo Korinsky (DE)

• „Jako mnoho jiných umělců se i my potýkáme s krizí Covid-19. Na druhou stranu nás ale též zajímá flexibilita lidí a změny společnosti. Německo bylo téměř digitální pustinou, ale díky této situaci se začalo stávat mnohem digitálnějším, než jsme kdy očekávali. Jsme zvědaví, jaké nové způsoby prezentace umění se dají nalézt, jak přehodnotit naše pracovní přístupy a jaká nová umělecká dobrodružství nám tato situace přinese. Tato online rezidence je skvělou příležitostí posunout naše hranice. Naším cílem je vytvořit audio dílo, které představí město Pardubice, avšak velmi subjektivně – v Pardubicích jsme nikdy nebyli. Pokoušíme se získat obraz města prostřednictvím online zdrojů, jako jsou youtube, instagram, facebook ... a tyto dojmy chceme přetransformovat do zvukového díla. Chceme se na dálku propojit s místními obyvateli, zeptat se jich, jak jim město zní, co je pro něj charakteristické. Chceme vytvořit obraz města, které je vzdálené stovky kilometrů, města v našich představách, které zahrnuje naše jak naše zkušenosti, očekávání, tak také stereotypy. Vytváříme zvukové pohlednice a snažíme se zprostředkovat atmosféru a život ve městě v čase, kdy možnosti cestování jsou velmi omezené.“

Abel & Carlo Korinsky jsou dvojčata, kteří se společně podílejí na tvorbě site-specific instalací, performancí a projektech pro muzejní a galerijní prostory. Prostřednictvím audiovizuálních instalací se pokoušejí podněcovat různé možnosti vnímání. Své projekty prezentovali například v rámci festivalů Ars Electronica Linz, Melbourne Biennial, Grace Cathedral San Francisco, MMCA Seoul, Kestnergesellschaft Hanover, Experimenta Biennale Melbourne nebo v berlínské katedrále.

 Abel & Carlo Korinsky: Pardubice (zvuková kompozice)

Pracovní deník

poznámka na úvod: Ještě předtím, než jsme začali, uvědomili jsme si, jak se kvůli koroně věci rychle mění. Dnes jsme se rozhodli zachytit naše dojmy a náš pracovní život. Každý den docházelo k novým změnám až do okamžiku „nového normálu“. Naše zvuková koláž není jen cestou Pardubic, ale také dokumentací časů, kdy jsme se cítili jako na horské dráze.

12. května:

• Máme se skvěle. Začala nám online rezidence v Pardubicích. Sleduje videa na YouTube o městě a cítíme se uvolněně, že nemusíme cestovat. Není nic, co bychom mohli udělat, a přestože byly projekty zrušeny, v těchto dnech se cítíme velmi svobodně v tom, co děláme. Není v našich rukou něco změnit.

15. května:

• Udělali jsme první zvuky, ale nejsme spokojeni. Co to vlastně děláme? Možná se nám vytrácí smysl. Věci se zásadně změnily. Restaurace jsou znovu otevřené. Ale nikdo tam nejde - ale jsou to první kroky správným směrem.

16. května:

• Po přestávce opět pracujeme na zvuku. Stále se nám to ale nezdá. Někteří lidé šílí a baví se šířením konspiračních teorií - protesty jsou povoleny. Nebo ne? Každopádně existují lidé, kteří protestují bez obličejových masek a udržování bezpečné vzdálenosti ... ale mají na sobě hloupé hliníkové klobouky.

20. května:

• Rozhodli jsme se více pracovat s atmosférou v našem zvukovém díle. Zdá se, že život je téměř normální a zdá se, že o korona virus se už lidé nestarají. Kdy by asi tak bylo možné cestovat do Pardubic? Každý v Německu jen mluví o letní dovolené !?

23. května:

• Cítíme se jako když pracujeme během dovolené. Začínáme se nudit a vzdali jsme se letošních příležitostí a roku jako takového. Znepokojují nás nouzové fondy v Německu ... můžeme o ně zažádat? Koluje o nich příliš mnoho pověstí.

26. května:

• Znovu se díváme na to video z YouTube od amerického chlápka, který navštěvuje Pardubice a jí zde levné jídlo. Těšíme se na další cestování. Pardubice se jeví jako příjemné, klidné místo se spoustou přírody. Děláme nějaké syntetické zvuky ... Videa se zdají být příliš pěkná, příliš dokonalá ... příliš nudná.

28. května:

• Rozhodli jsme se dát přednost fantazii. *** . Tvoříme, jak chceme, a představujeme si Pardubice. Myslíme si, že se stejně nemůžeme přiblížit autentickému obrazu Pardubic. Všechna videa a blogy ukazují to stejné. Nějaké staré sovětské kouzlo, muzeum, park, roztomile upravené centrum města a samozřejmě jídlo. Proč jsou všechna cestovatelská videa a blogy tak podobné? Zdá se, že instagrameři se cítí pod tlakem, aby zachytili autentičnost. Blogy ukazují rozmanitý kulturní život a zdá se, že youtubeři celé dny hlavně jedí.

3. června:

• Jsme trochu pracovat na zvucích, protože život se zde zdá být tak normální. Zdá se, že téma korony a online projektu o Pardubicích je už nedůležité. Pocit stresu z práce. Zítra máme setkání na Zoomu a my nemáme pocit, že máme hotovo.

4. června:

• Zoom setkání bylo fajn. Jsme na správné cestě. Zvuky o změnách naší nálady a změně života během korony mohou být součástí našeho pardubického díla. Radost z tvorby je zpět.

10. června:

• Skončili jsme. Náš piece děláme méně temný. Atmosféra práce se během procesu hodně změnila. Nyní je vše jasnější. Od 15. června mohou lidé cestovat po Evropě do „bezpečných“ zemí.

15. června:

• Poslouchali jsme naposledy náš zvukový kousek. Je to divné, když přemýšlíme o posledních týdnech. V březnu bylo všechno zavřené. Německo se stalo online světem během několika týdnů. Lidé si zvykají na nové okolnosti. Zajímá náš zvukový piece vůbec někoho? Je nějak koronou ovlivněný? Jsme zvědaví na výsledky dalších účastníků. Každý den je víkend, ale máme štěstí, že můžeme pracovat na našich nápadech.